Tohle jsem říkávala, kdysi, když jsem ještě šila, což už nedělám, z bezcenných surovin dokáže dnes udělat skvost kdejaký Číňan :o) 

Ten stůl, resp. to co z něj zbylo, tak ten je taky po babičce Šímové, co nebyla naší babičkou, ale jako babička bydlela u nás v domě a pak, když už vůbec nevěděla, kdo je, ten stůl, jako spousta jiných věcí, tam zůstal. Tehdy býval ještě pěkný, ořechová dýha a byl dokonce rozkládací, ale Adam ho nechtěl a tak skončil tady u Labe, stůl, ne Adam.

Časem s Adélou stůl odkudsi vyndali a postavili si ho na zahradu pod ořech, pod ten ořech co mi z jeho kmene ostříhali břečťan:o((, ořech-ořechová dýha, ano to jde k sobě, nicméně tomu stolu déšť evidentně nedělal dobře a mně zas nedělalo dobře dívat se na něj zadním oknem.

A tak inspirována svým Sluncem, začala jsem vyrábět slunce. Takhle to začalo

 takhle pokračovalo

 a takhle to dopadlo a vrátí se zpět do trávy pod ořech s teakovým venkovním nátěrem:o)

( toho krásného ptáka jsem si koupila vloni na konci krásné dovolené)

A nechci nic slyšet catano o ničení materiálu:o) Obnáší to několik kilo starých kachlíků, které mi vytahal hodný pán z odpadového kontejneru u prodejny obkladaček, něco málo lepidla, které jsem stejně koupila na něco jiného, zbytek z tuby Patexu, zbytek z pytle s bílou spárovačkou a půl litru vlastní krve:o), týden času.

Abych nezapomněla, jasmín pro Báru:o)