Občas to do blogu prostě nejde, občas mi brání cenzura, na základě které jsem si vybudovala autocenzuru

ale častěji mi brání nedostatek nadhledu a když chybí nadhled a hněv nebo nějaká lítost cloumá mým majestátem, do blogu se nedá.

A tak někdy píšu mejly, někdy, to už se musím cítit moc zle, aby ano, taky nemám moc lidí, kterým bych měla potřebu svoje bolesti a trable svěřovat, ani to moc neumím, vlastně ani nejsem zvyklá to dělat.

Někdy je toho na mě moc, je mi smutno, stýská se mi, potřebuju poradit, nebo třeba jen slyšet něco milého. A tak někdy píšu mejly, asi na špatné adresy, protože to pak stejně vypadá, jako bych zatrhla okýnko " zakázat komentáře".