Každé místo může mít nespočet tváří, tu zásadní samozřejmě vytváří s kým tam jste, ty vedlejší pak, třeba místo spočinutí, lidi které potkáte, a hlavně pak jaké je počasí.

Tento víkend byl plný slunce, Irské rosy, vyhřátých kamenů, hub přítomných ve dne vnoci úplně všude a čerstvě upečených meruňkových koláčů.

Nerada chodím jen tak bez cíle, taková procházka, i kdyby trvala jen půl hodiny, je pro mě děsná dřina, je mi totiž úplně jedno co uvidím, když se vydrápu na nějaký kopec, ale brouzdat lesem hodiny z kopce do kopce a sbírat při tom houby, to můžu. Vlastně je jedno, jestli nějaké  najdu, jsou přece všudypřítomné:o).

Fajn je i jen tak brouzdat lesem a porovnávat zelené odstíny mechů, nebo popojít jen tak pár set metrů, ustlat si na kameni a mládnout:o).