Snad není den, aby se nekonalo soudní líčení, aby neprobíhaly výslechy obžalovaných, svědků, znalců. Zpravodajství ze soudní síně poslouchám několikrát denně, ale nemohu říct, že bych se po těch měsících  a posledních týdnech nějak víc orientovala, nebo víc chápala, zda je větší chudák Škrlová, či některá z Maurerových.

Soud se snaží rozklíčovat kdo za co může víc, kdo míň a proč a nějak mám pocit, že se z toho všeho vytratili ti dva malí kluci.

Popravdě netuším, jestli mě může uspokojit, že někdo z obžalovaných vyfasuje 6, někdo jiný 8 a někdo další jen 4 roky v base, případně, že hlavním viníkem bude uznán v nepřítomnosti starý Škrla, kterého stejně asi nikdy nikdo nenajde, nebo se to svede na smsky tajemného doktora. Podle mého skromného mínění jsou všichnii obžalovaní blázni a všem bez rozdílu by měla být nařízena ústavní léčba na úzavřeném oddělení psychiatrické léčebny, o jejímž ukončení by mohl rozhodnout opět jen soud.

Takhle těžce nemocní lidé přece nepatří nikam jinam, než mezi stejně těžce nemocné.

Pravda, napadlo mne, že ti původní těžce nemocní, si tohle nezaslouží, ale no co už, jsem přece laik, stejně jako ten soudce.