Den 20.8. 1968 si nepamatuju, nebyla jsem ještě moc velká, bylo léto, já ve Florencii, nebyl důvod si ho pamatovat, prostě normální slunečný letní Italský den. Nepamatuju si ani tu noc z 20. na 21. 8. 1968, nic zvláštního se nedělo, normální letní hotelová noc. Po ní ale přišla ranní procházka městem, a to dřevotřískové Ačko s velikým žutým plakátem a na něm velká černá písmena
SOVĚTSKÁ VOJSKA OKUPUJÍ ČESKOSLOVENSKO!",
tak ten si pamatuju, jako by to bylo včera, taky tátův běh pro noviny, a v televizi všechny přenosy zpráv cizích stanic, které bylo u nás možné vidět až po roce 1989.
Taky to následné rozhodování, táta chtěl zůstat, nakonec tam se vždycky cítil doma a hned 21. dostal nabídku práce a krásného bydlení, ale máma chtěla domů a tak jsme pobyli jen do půlky září a vrátili se. Tu cestu s kuframa, tichým, rozednívajícím se městem, z nádraží, přes park úplně rozježděný pásy tanků, tu si taky pamatuju.
Z těch ponurých dob si pak pamatuju ještě jeden zážitek, odehrál se o 3 roky později, ve vlaku, na cestě mezi Trentem a Aachen. V tom vlaku jsem jela jen s tátou,protože byla doba, že někdo už musel vždycky zůstat doma. Po pár hodinách jízdy si k nám přisedla blonďatá slečna s culíkem, málo přes 20., v bílém tílku a džínách. Napřed jsme si povídali jen tak, co je kde nového, později začala vyprávět, jak jela s kamarády v srpnu na dovolenou a pak už se nevrátili domů. Pas měla modrý, Německý a v něm razítka ze všech možných koutů světa a pak řekla Vidíte to, můžu všude kam se mi zachce, jen domů, domů už nikdy nemůžu!". Jmenovala se Eva Zvoníčková a tohle setkání ovlivnilo celý můj další život, protože vždycky, když jsem měla chuť někam vyjet, odněkud se nevrátit, vzpomněla jsem si na ten dětský uplakaný obličej.
�
Od 20ti hodin na ČT 1 20.8. 2008, desetihodinový živý dokument k 40. výročí Okupace Československa 5ti armádami Varšavské smlouvy. Rozhodně velmi zajímavá akce ČT.
Fotodokumentace amatérů i profesionálů, filmové dokumenty ze stejných zdrojů, dokumenty zapůjčené Ústavem pro paměť národa, dokumenty z archivu ČT, písničky Karla Kryla, Marty Kubišové. Diskuse studentů, historiků. Pořad vytvořený týmem, který události srpna roku 1968 zažil, zažil jen zprostředkovaně, zná jen z historických materiálů, jen z vyprávění starších.
Dívejte se, nahrávejte, a nikdy nezapomínejte!
