ale může z toho být i milý přehmat:o)

Včera cestou od Labe mě napadlo, že bych měla zavolat Káře, protože její Robert měl včera svátek, prostě zprostředkovaně popřát.

Okem použitelným na dálku jsem sledovala dálnici a tím druhým, ne moc použitelným i na blízko, jsem sledovala listování v seznamu. Od K tam mám dost lidí, ale jen Kára většinou vypadá jako Kára a když jsem tedy nalistovala to, co tak vypadalo, odmáčkla jsem volání. Po pár zazvoněních to zvedl chlap, asi Robert, myslím si, i když to je blbost, Robert Káře určitě na telefon nesahá, ta by ho hnala:o)!

"No čáááááu, jak se máš? Já tu zrovna sedím u piva a říkám si, Kdyby tak ještě zavolala Monika, to by ten týden vůbec nezačal špatně:o))!" dí cizí mužský hlas ( a kecá, nikdy mu nevolám!)

" Ježyš,komu to volám?" znejistěla sem, Robert určitě nikde nesedí nad pivem a tím míň čeká, že bych mu volala.

" No voláš svému prvnímu chlapovi! Tady Karel!"

No a tak jsme se zasmáli a povídali ai až k Vltavě.

Nakonec, vždyť je to milé, když si někdo dokáže 30 let zachovat iluzi, že byl první:o))

�