Když se dlouho nic pozitivního neděje, měl by se člověk věnovat jakékoliv smysluplné činnosti, která je na první pohled vidět, a tak jsem začala už po prvních 14ti dnech ledna, šoupat nábytkem.
Nejprve u Labe, Filip s Adamem sice říkali, že nechápou, proč ten nábytek stavím tak, že si tím ubírám prostor v místnosti, ale mně se to tak líbí, není to tak fádní a zvířata jsou taky docela spokojená.
Minulý týden u Vltavy, za vydatné pomoci Káry jsem vyházela polovinu nábytku z obýváku, zbývající o pár metrů šoupla, a aby to vůbec šlo, přeložila asi tunu knih, část minulý týden, část včera. Taky jsem pověsila dva plastické Zoubky, pro které jsem musela vyvrtat díry do zdi, to mi trvalo týden, protože jsem musela vyvrtat čtyři, aby se daly dvě použít, a ty zbývající dvě, pak zasádrovat. Je to všechno na první pohled vidět (krom těch zasádrovaných děr), a mám z toho radost, větší, než kdybych šla třeba do kina, nebo dostala stravenky na večeři.
Při tom včerejším přerovnávání mi přišly do ruky Dějiny umění, mám všech 10 dílů, i když ve slovenštině, česky se mi je tehdy nepodařilo sehnat. 10 velikých krásných knih, první o umění Pravěku, poslední o současném umění 20. století, vycházely od roku 1977, do roku 1984, 8 let čekání:-).
První svazek stál 160,-Kčs, ten poslední 165,některé ale i 175,-, to byla bezmála čtvrtina mé výplaty, tedy určitě do roku 81, protože na 1.100,- mi přidali až koncem 81. roku:-), ještěže to trvalo 8 let.
Krásné knihy, i přesto, že dneska takové knihy můžu koupit v každém knihkupectví, možná ani v těch Levných bych je nekoupila za 160 korun, mám z nich radost i po těch letech, a ze sebe taky, byla to krásná investice:-)
Takhle vypadá moje pesokočkoidní postel u Labe, nechápu, co je furt špatně:o)
