ale dobrý!
Kamarádím s nima už dobrých 25 let, vlastně spíš než kamarádi jsou to přátelé, nejezdím se s nima koulovat, nebo tak podobně, můžu jim povídat co chci a vždycky pozorně poslouchám, co mi chtějí říct oni, i když, ta jazyková bariéra tu pořád je, a tak si možná vždycky nerozumíme úplně na stopro. 25 let a naštěstí nejsou pořád stejní.
Když jsem byla před, už skoro, 12ti lety na koncertě, měla sem z toho málem smrt, úžasné, takový pocit mívám jen občas, třeba když se někdy, po dlouhé době zase dívám na moře, pocit něčeho obrovského a neuchopitelného.
Kára mě dneska vzala do kina a ne do ledajakého. 8 sálů tam prej mají, tvrdila mi to tedy ta slečna u kasy, a každý den v nich hrají nejméně 7 různých filmů, někdy 8, to když promítají v sále IMAX v 3D. To plátno má 25 metrů na výšku a 25 na šířku a prý by se před něj na výšku vešlo 7 dospělých slonů, kdybyste je postavili na sebe, ovšem, kdo by stavěl slony na sebe, že?!
Záznam živého koncertu z Buenos Aires, docela by mě zajímalo, kolik se na ten stadion vejde lidí, protože bylo plno.
Bono vypadal nádherně i z blízka, tak z blízka, že jsem měla pocit, že mi užuž sáhne na ruku. Edge měl postavený stojan mikrofonu u mého pravého kolene a před krkem kytary sem musela párkrát uhnout. A opakovaně jsem se hodně zblízka přesvědčila, že naštěstí ani jeden U, a ani jeden 2, nemá ani one tetování!
"Robert byl na koncertě v Londýně" povídá mi cestou domů Kára… " a když jsme šli před časem z tohohle kina, povidá " Kotě, no koncert to sice nebyl, ale dobrý!"
