…
Jsme tak odlišní, zdánlivě,
už jsme o tom i mluvili, jak jsme odlišní,
a stejní,
už je to dávno, co jsme o tom mluvili, daleko odtud.
Já tvrdila, že jsme odlišní jen zdánlivě.
On, že doopravdy.
A přesto jsme pořád tady,
pod květy stromů,
v plném slunci,
za deště,
ve sněhu.
Znovu a znovu,
znovu a znovu,
znovu a znovu,
znovu.
Jsme stejní,
ani dobří, ani špatní,
ani slušní, ani neslušní,
ani hodní, ani zlí,
někdy chápaví, někdy protivní.
Máme stejné barvy,
a proto tu pořád jsme,
znovu, a snad……….
