nebo, jak říkáme my Němci, durchunddurch!

Jistě všichni víte, nebo máte přinejmenším onu osobní zkušenost, že pokud vyzařujete pozitivní energie, stejné energie, se Vám ve většině případů vrací, většinu případů zmiňuji proto, že občas i člověk vyřazující ty nejpozitivnější energie, narazí na totální kopyto.

Po dnešní zkušenosti Vám musím sdělit, že snažit se vyzařovat je sice dobré, ale jen dobré, pokud chcete, aby to bylo vynikající, musíte být pozitivnní skrznaskrz, úplně, totálně, zvenku i zevnitř!

Mně se tak dnes, něco málo po poledni, naladit podařilo, skrznaskrz,durchunddurch, úplně totálně, zevnitř až ven, a pak, pak sem nestačila koukat!

Cestou odtama k Rohatému potoku(c), jsem předjela auto s nápisem Pomáhat a chránit, znáte to, takové to auto, co když někde najednou jede, všichni jedou jen 129, 99,69 nebo 49. Řidič se na mě zasmál a jel si dál svých 130.

U Rohatého potoka(c), jsem zaparkovala úplně vpředu, v uličce mezi dveřmi VCHOD a VÝCHOD, přesto, že krizenekrize, bylo úplně plno.

Když jsem se u Informací zeptala, kde najdu venkovní dřevěná terasová prkna, paní informační mi řekla, ať si tam nechám košík, že mi ho pohlídá, a pan Informační šel semnou přes půl areálu, aby mi ukázal, že se ta prkna nachází ve "venkovních stavebninách", kde vydržel asi 120 mých otázek, aby mi poté sdělil, že kolega, který hovoří s jinými zákazníky, má víc informací a jistě zodpoví mých další 130 dotazů.

Než jsem dotelefonovala, kolega zmizel, ovšem záhy se objevil jiný kolega z tohoto oddělení, navíc cca o 20 let mladší ( ne než já, ale předchozí kolega), šel přímo ke mně, aby se zeptal co potřebuju, a to už jsem málem omdlela! Tento kolega, nejen, že vydržel mých dalších 130 dotazů, ale dokonce se zeptal, jestli si něco nepotřebuju zapsat, a poté se vrátil do areálu pro papír a tužku, ovšem během 3 minut se vrátil, a protože mi ten papír přinesl i s podložkou, aby se mi líp psalo, celou dobu mého zapisování, semnou nejen setrval, ale dokonce mi diktoval šířky, tloušťky, délky a ceny, a aby toho nebylo málo, přepočítával mi ceny za běžný, i na metry2.

Košík jsem našla pohlídaný a paní u kasy mi řekla, že nemusím ani ty 4 kytky, ani ten kámen, ani tu zelenou kouli, vyndávat, te si to obejde a "sjede" to přímo v koši.

V přilehlé cukrárně, kde jsem si koupila chlebíček a 3 koláče, řekla prodavačka " Je Vám tu horko, že jo?!, ale nic si z toho nedělejte, nám je tu taky horko, a v zimě zima!"

Auto stálo na parkovišti.

I domácí Vltavská Japonská vrba, o které jsem si myslela, že přes zimu na terase zašla, obrazila.

Adam za mnou zaskočil domů na pár minut jen tak z práce, aniž něco chtěl.

ČínskýVietnamec, za kterým jsem si před odjezdem skočila pro výpalné, sice dneska neřekl " Dneska mladááááá!", ale dal mi domácí kynutý knedlík o průměru cca 15 cm, který prý dělala paní, zatím nevím čím je plněný, pro jistotu ho dám Filipovi.

Cestou od Vltavy k Labí, jsem v Holešovičkách předjela auto Pomáhat a chránit, za nímž se táhla kolona, jednoucí nejprve 69 a posléze 99, řidič se na mne zasmál a pokračoval si svými 100, a za ním se táhla dlouhá kolona, jedoucí 99.5, 99,………..,

ale to už jsem od Labe neviděla.

Doufám, že na další skrznaskrz nebudu muset čekat moc dlouho!

�