a existují i týmy, do kterých bych se mohla zařadit a tvářit se přitom i vážně:-)

Minulý týden se zastavil Filipův kamarád Machy, a mezi jiným povídá

" Příští týden jedeme asi na 5 dní na kola, nejedeš s náma Filipe?"

Vzhledem k tomu, že Filipova cykloturistika vypadá nějak tak, že když jede na kole do hospody, někdo ho pak zpět přiveze i s kolem v autě, pomyslela jsem si, že by asi umřel, a tak jsem se vložila s dotazem, kolik kilometrů denně partička urazí

" Noo, tak nějak do 10ti, někdy 8, někdy i těch 10." povídá Machy

" No počkej, a to je jako celodenní limit, těch 10?? to znám jedince, kteří ujedou za den 50, někdy i 100, někdy i víc….! To já ujedu maximálně 10 tam a pak někdy i zpět, ale zabere mi to dost času:-) " povídám já.

" No jo, však ať si jedou, potřebujou se dehydrovat, aby pak mohli následně dopĺňovat tekutiny!" směje se Machy " To nám stačí na celý den těch 10!"

No vida, myslím si, tak to zas nejsem až tak úplné nemehlo, když ještě existuje tolik lidí, kteří preferují klasický způsob uvolňování endorfinů, a na kola nepotřebují montovat nosiče na zavazadla a na záda batohy. Mně stačí mít na sobě tričko a pod ním tílko, kdyby se mi udělalo horko, ledvinku s cigaretama a peněženkou, skřipec do vlasů, sluneční brýle, které se, pokud není slunce, dají použít jako čelenka, půl litru vody v lahvi zasunuté do držátka na rámu, za který se dá zasunout mapa. Žádné pumpičky, lanka, lepení a podobné nesmysly, 10 kilometrů se dá vždycky ujít pěšky, tím spíš, když se člověk může opírat o kolo:-)

A jiné sedlo,potřebuju jiné sedlo, protože těch ujetých 54 kilometrů cítím ještě i po měsíci!

�