" Je hrozně hodnej, a to je na tom to nejúžasnější, je tak velkej, že kdyby chtěl, rozdupe nás tu na kusy oba!"

řekl Vašek 19. srpna kolem 16té hodiny, když jsme jUráška mazali repelentem. Asi to zaslech, a tak pár minut na to, názorně předvedl, jak to vypadá, když zas tak úplně hodnej není. Bohužel to bylo právě ve chvíli, kdy jsem "nastupovala", vyhodil zadníma, a pak se otočil nejdřív o 180, a pak ještě o 360 stupňů. Kdybych to sečetla, udržela jsem se na té jedné noze ve třmenu a s druhou nohou nad sedlem, zhruba do 420 stupne, to byla totiž ta nejvhodnější chvíle na upadnutí mimo kopyta. Pak jsme se na sebe chvíli dívali a poměřovali, kdo je momentálně " na koni", ale myslím, že i koni by bývalo bylo jasné, že to není ten, kdo leží na zemi na zádech.

Minulé úterý jUrášek hodně ošklivě klopýt, já sice stála pár metrů vedle, ale adrenalinu se mi v té chvíli vyvalilo mnohem víc, než 19. srpna po 16té, a protože se mu pak moc nechtělo chodit, zavolala jsem veterináře.

Nejprve mu různě kroutil nohy do klubíček a pak pravil, že to bude zánět mezikloubní šlachy

"No poďte si sáhnout, tady nad kotník na tu šlachu, nejdřív na levou a pak na tu pravou!"

Opatrně jsem osahala levou koňskou nohu, pak jsem vlezla pod koně a opatrně osahala tu bolavou, ale cítila jsem jen ten svůj adrenalin. jUrášek pak dostal injekci a já pokyn, dát mu na tu bolavou priznic…

A tak jsem musela pod koně potřetí, nadlouho, mokrý ručník několikrát omotat, velký igelit několikrát omotat, pak totéž s obvazy a pak ještě obinadly, utěsnit, nahoře uvolnit, aby se tudy dala nalívat voda každé ráno a večer.

Byl hodnej, i přesto, že je tak velkej, a kdyby chtěl, mohl mě rozdupat na kusy:-)

Dnes-to mě ještě nevidí

jUrášku,poď si pro jablíčko!