Vloni na konci podzimu jsem v Knihkupectví úplně náhodou objevila tu krásnou knihu, soubor všech her Divadla Járy Cimrmana, mazlila jsem se s ní nejmíň deset minut, stokrát ji převráítila tam a zpátky. " Je to úplně komplet, je tam i České nebe!" řekla knihkupkyně, a tak jsem ji koupila, jenže jsem tehdy netušila, že je to opravdu komplet:-(

Ladislav Smoljak byl bezesporu krásný člověk, protože krásní lidé dělají, myslím si, to, co dělal on, rozdával radost a dobrou náladu vším co dělal, ať už člověk četl jeho a Svěrákovy texty, smál se v divadle, kině, nebo u televize, vždycky to byla jenom radost a nikdy žádný zármutek, nikdy.

Dneska jsem slyšela Zdeňka Svěráka, říct " Když jsem byl za Láďou před pár dny naposled v nemocnici, řekl mi,  že v poslední době zažil dvě velké radosti – vítězství českého hokejového týmu na mistrovství světa v Německu a to, jak dopadly volby.", a tak mám radost, že měl radost, a že mi tak ještě i dnes, přes to všechno, udělal radost:-)

Pane Smoljaku, díky za všechno, za všechny geniální nápady a hlášky, za Járu, za krematorium v Humpolci, funkci rostlináře, kochání, stěrače, inženýra Králíka, desítky hlášek, které každý den používáme, hlavně za tu půdičku!:-) , a "Chlapi, nevylejvejte ty piva z voken, podívejte se, jak vypadám!"

�

Ale život jde dál a tak si představte," že jste malí, máte nemožnou barvu, je noc, Vy jste se ztratili v lese, a v hlavě máte piliny…." 🙂