Perník koně nesnáší

aneb, jak jsme přišli o podkoního

"Kolik vlastně stojí takový bezdomovec Al inclusive?" zeptala jsem se Filipa někdy ke konci ledna, po jeho návratu z několika týdenního pobytu v Thajsku.

To bylo tak, že když jsem tu zůstala s Vaškem sama a začala si tím pádem víc všímat jeho každodenní činnosti a na druhé straně všech možných prebend, kterých se mu tu dostávalo, začalo mi to připadat nějaké neúměrné.

Pravda, v zimě se moc práce nenajde, ani pokud jde o koně, ani mimo nich, řekla bych, tak půl hodinka práce denně a oproti tomu

každý den nejmíň stovka, půjčené auto ( a když dojde benzín v jednom, vemu si prostě druhé), jednou denně teplá strava, teplo, světlo, internetové připojení, TV s bůhvíkolika kanály, každý den 160 litrů horké vody do vany, účet za telefon ( Vašek odeslal i 3000 smsek měsíčně),…….. v domečku bordel jak ve sqotu a smrad z trávy.

A tak jsem udělala větší bouřku, když se Filip vrátil, Vášek plakal a vysvětloval, jak skvěle se stará o ty dva koníčky.

A pak přišlo jaro a práce bylo víc, Filip byl tady a já tím pádem opět přestala věnovat Vaškovi pozornost. Zbystřila sem zase až někdy v dubnu.

Přibyla Abbynka, potvora kopavá a ta k sobě Vaška vpodstatě vůbec nechtěla pustit, když ji uvázal, lítaly trámy.

" Čert nám ji byl dlužen!" myslela jsem si já, protože s Jurášem a Pepínem najednou nebylo žádné pořízení " Asi na ně jde jaro!" říkali jsme si.

Večer co večer jUrášovi zůstávala na hlavě ohlávka, a tak jsem mu ji večer co večer chodila do ohrady sundávat.

"To snad není možný šéfová, že k Vám jde a nechá na sebe sáhnout!" glosoval večer co večer Vašek…

A já přemýšlela a přemýšlela, co se to s těma koňma děje, proč utíkají jakmile někdo vejde do ohrady, proč nechtějí nic dělat, že by je bil??

A pak, někdy před měsícem, jUráš se v rozemzí týdne 2x urval z úvazu, jednou vytrhal klády, podruhé praskla litinová karabina vodítka. "To je normální, je to jen litina!" pravil Vašek, " Něco takového jsem ještě vživotě neviděl!" pravil majitel koňského obchodu v Litoměřicích.

Poslední silný zážitek mám z před 3 týdnů, Vašek se nachystal s jUrášem, kterého jsem mu chytla, na projížďku, otevírala jsem jim ohradu, hladím jUráše ( spoutaného sedlem, ohlávkou a udidlem ) po hlavě, a on, žádná radost, kulil na mě oči jak Hurvínek, moc, moc divné, něco se děje a Abbynka ani jaro s tím nemají nic společného!

A pak, snad druhý den, na to Filip přišel, ale nic mi neřekl, až po týdnu, když se samozřejmě nic nelepšilo " Vašek je na Pervitinu, už od konce loňského roku!", a protože na takovou "věc" samozřejmě nemá dost peněz, shání dealerům nové klienty….

A pak jsem vyslechla spoustu ultimát, kterým jsem se musela usmívat nejen v duchu, a po dalším týdnu v sobotu ráno Filip Vaška s taškama odvezl tam, kde ho před rokem a čtvrt vzal, mezi cikány do vedlejší vesnice.

Předtím mu ale ještě zajel koupit kolo, aby nemusel chlapec chodit pěšky, případně měl co prodat…

A tak jsme přišli o podkoního a získali novou koňskou zkušenost, koně mají k drogám odpor, nebo možná ne k drogám, ale k tomu, co po jejich požívání vylučují lidská těla.

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *