Když před dvěma týdny říkala moje velmi praktická, že jsem přehřátá, úplně moc se mi to nezdálo.

Ale snažila jsem se odehřívat, dodržovat aspoň jakžtakž pitný režim, nepřepínat se, víc odpočívat.

Nu, nevím, jestli "víc odpočívat" znamená zalézt i 5x denně do postele, ale ani to nějak nepomáhalo, necítím se dobře skoro 3 měsíce.

Já vím, že je smutné, když na kole nejsem sto ani tisíc ujet víc než 5 kilometrů, ovšem mnohem smutnější je, připravovat se půl dne na výkon " pověsit prádlo 10 metrů od domu", vynést odpadky do popelnice, nebo jít nastříkat alespoň jednoho koně repelentem.

Včera jsem to s těmi hereckými výkony vysloveně přehnala, pověsila jsem prádlo a natřela půl jednoho koně, a následně měla pocit, že už se mi nepodaří dojít zpět do domu, a tak jsem se rozhodla, že ráno vstanu brzy, abych už v 7 byla u Vltavy, a mohla si nechat odebrat krev, jestli jako nemám nějaké ty boreliózy, nebo jiné prevíty.

Velmi praktická mě zahlídla okýnkem v plné čekárně prakticky ihned, a tak se lekla, až poskočila, ještě se totiž nestalo, abych se objevila takhle ráno bez toho, že by mě k tomu musela týden přemlouvat.

Krve mi odebrali 4 žejdlíky, pak mě celou proklepala, prohmatala, proposlouchala a prošpachtlovala a pravila, že mám zánět kloubů, svalů, dutin, nosohltanu a průdušek, ty ostatní katastrofy, že se pak dozvíme do 3 až 14ti dnů.

Ale je tu i pár pozitivních věcí, tak třeba, mám do postele čerstvě nabarvené vlasy a "štěstíčko" dneska dorazilo Gombo, moc děkuju, třeba teď najdu i ty kotnííky a levé koleno! a možná i jiné důležitosti, které jsem v průběhu posledních let poztrácela, třeba rozum 🙂