Kolik chodců umírá na přechodech z vlastní blbosti a kolika řidičům se blbost chodce nepodaří prokázat?

Po městech jezdím hodně pomalu, ne všude, třeba jet pomalu ulicemi, kde je vidět kilometr dopředu i dozadu a 500 mestrů na každou stranu, za nutné nepovažuju, ale v běžných ulicích, obzvláště tam, kde parkují na straně ulice auta, tam to považuju za nezbytné, a jako přiměřená rychlost se mi jeví 30ka, někdy i méně.

Jezdím tak už hodně let, rozhodně od doby, co mi na Ruské vylít zpoza těch zaparkovaných aut Dalmatin, aniž by se před vstupem na přechod rozhlíd. Vyrazil mi z auta levou lampu, rychle se oklepal a odběhl, já se klepala ještě celý zbytek dne.

Minulý týden jedu takhle Vinohradskou od Muzea nahoru, jak bývá mým dobrým zvykem, poměrně pomalu, a najednou, stejně jako kdysi ten Dalmatin, byť pomalu, objevila se na přechodu žena středního věku s chlapcem, kterému bylo určitě ne víc než 8.

Prostě jen tak, prošla před zaparkovaným autem, nezpomalila a vůbec se nepodívala, zda je možné přejít. Dítě vedla po své levé ruce ve směru jízdy, chlapec se díval na zem, žena kamsi doprava nahoru na střechy domů.

Uviděla sem je až ve chvíli, kdy pár metrů před Waldou vstoupili na přechod, dřív sem je přes zaparkovaná auta vidět nemohla, stejně jako žena nemohla vidět na vozovku. Postavila sem se na brzdu, Walda zavyl, zachrochtal, zavrněl a zastavil před přechodem, nad kapotou sem viděla jen hlavu chlapce, kterého bych sestřelila jako prvního, a nechápavý výraz ženy, která se zatvářila, jako bych jí vjela do koupelny.

Jasněže by se prokázalo koli sem jela, ale, jak bych dokázala, že se nepodívala? napadlo mě, a nakonec, i kdyby to ze všech okolností někdo pochopil, že se nepodívala, jak bych dál žila, kdybych měla pořád před očima to dítě na kapotě auta?