se skvělým Františkem Špatným:o)

S Františkem sem se seznámila někdy před měsícem na jiném kurzu, kde sem byla bez koně, tedy vlastně teoreticky. František dělá s koňmi to, co mě na vztahu mezi lidmi a koňmi fascinuje odpočátku úplně nejvíc, tedy hovoří s koňmi po koňsku.

František není první, koho sem to viděla dělat, ale je první, koho sem to viděla dělat takhle zblízka a být toho součástí, takovou součástí, že máte oči plné slz pod dojmem, že to velké silné zvíře reaguje pozitivně na každý váš pozitivní pohyb. Krom toho je mi František blízký i tím, že si prvního koně pořídil v 47mi letech a o koních toho v té době věděl asi tolik, kolik já před 3mi lety, krom toho máme další společnou “řeč”, oba nesnášíme, když se na koně huláká, tluče se do nich, a tak všelijak podobně. Někteří lidé kupříkladu tvrdí, že když koně honí po ohradě a oni běhají, jsou šťastní, já si to nikdy nemyslela a František mi potvrdil, že si to nemyslím správně.

No a teď, jak já bych Vám v hrubých obrysech vysvětlila, co ta přirozená komunikace je.

Přirozená komunikace je, když vám kůň věří a respektuje vás a neposlouchá vás jen proto, že ví, že musí.

Kůň, který vás reskepktuje a věří vám, udělá vpodstatě cokoliv, když se naučíte mu správným způsobem naznačovat, co po něm chcete, pokud se vám podaří ho uvolnit a všemi možnými způsoby odstraňovat jeho strachy z čehokoliv.

Koně, který vám věří a respektuje vás, otočíte nebo odtlačíte z místa dotekem pěti prstů, nebo klíče:o),  podobně ho od sebe dokážete odeslat, nebo naopak přivolat.

František přijel myslím s lehkými obavami, co ho tu čeká :o) a díky pověstí, která mne předchází, se mne opakovaně dotázal, zda i já budu pracovat s nějakým živým koněm:o)), no a pak jsme mu všechny tři předvedly ukázkovou práci s třemi téměř perfektními koni.A všichni jsme si vysloužili velkou pochvalu, tedy my i koně:o)

Taky Abbynku si vzal František na paškál, chvíli ji sám ” týral” a došel k závěru, že je to prostě kůň s handickapy, kterých je si sám vědom, a musíme pokračovat v pomalé práci s ní, a vždycky počkat chvilku dýl, než ona sama pochopí, co se po ní chce, přičemž i nekoordinaci nohou je potřeba dát dlouhý,  velmi dlouhý čas.

Když jsme si nakonec už u koní jen povídali, a oni tam stáli, hlavy skloněné dolů, František řekl ” Ty koně jsou tu šťastné, cítí se tady doma a je jim tu evidentně strašně dobře a každý člověk, který tomu trochu rozumí a vidí tohle, si musí pomyslet, že tohle je koňský ráj!”, a tohle je ta největší pocta, které se mi za ty dva roky práce dostalo, to mi věřte:o)

Jsme na začátku 1. levelu, pokračovat v něm budeme ještě koncem května a pak zase a zase.

10tý level prý je, že se ráno probudíte a pomyslíte si ” Dneska jedeme na výstavu!” a pak výjdete z baráku a kůň vás čeká v přepravníku, do kterého si sám nastoupil:o)), ale tohohle levelu ještě nikdo nedosáhl:o)

Iveta (s jUráškem ) -přestože čerstvě po obstřiku zad, hodně empatická

Jana ( s Abby) “Zpočátku sem si myslela, že mě to bude nudit, ale nakonec mě to fakt hodně bavilo!”

Pepino si vysloužil diplom nejšikovnějšího koně, samozřejmě pod mým vedením :o) ( ale po tom teoretickém kurzu jsme to spolu několikrát zkoušeli)

A poučení?  Rady o koních poslouchejte vždycky jen od lidí, kteří jim opravdu rozumí, ale vždycky, stejně jako v každém jiném počínání, poslouchejte svoje srdce a věřte tomu, že vaše koně nikdo nezná lépe než vy! A hlavně, nevyžádaná rada je nejvíc nahovno rada:o)