je jedním z mých nejoblíbenějších dopravních přestupků, a rozhodně, pokud pomineme ježdění bez pásů, přestupek nejčetnější!

Tedy ne, že bych si programově zajížděla na chodníky z nějakého plezíru, ale třeba v naší Vltavské ulici, a všech dalších přilehlých, je každý člověk vysloveně bez sebe nadšením pokud parkování tzv. “částečně na chodníku” vůbec sežene.

Minulý týden vidím, že ulicí se prochází MP a tak na něj volám, zda bude rozdávat pokuty, prej, že ne, že jen ” lístečky” a tak jdu za ním a prosím aby mě výjimečně vynechal, ukazuju kriplkárku za oknem a vysvětluju, že do 20ti minut sem pryč.

” Aspoň si trochu couvněte” povídá policista ” tajhle stojíte nejen na chodníku, ale i na žlutém pruhu zákazu stání a navíc v křižovatce!”. Tak sem si šla pro klíče a trochu sem si couvla, aspoň z té křižovatky:o)

V neděli si o parkování na chodnících povídáme a při té příležitosti sem se dozvěděla o zajímavé věci, totiž o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v kauze chodníkového parkování !

” No a když se podíváš na výpisy z katastru nemovitostí ” povídá kamarád Robert ” 95% chodníků v ČR není zapsáno jako chodník, protože chodníky jsou tady vytvořeny zčásti z parcely, která ještě patří k domům a parcely – ostatní komunikace, což je silnice, cesta, města prostě nenechala chodníky zaměřit, parcely rozdělit a zapsat.”

A tak jsme hned nahlédli do katastru nemovitostí a hle, naše ulice i chodníky setávají skutečně z jedné parcely č. 238, chodníky jsou tam sice okolo domů namalované, ale svá parcelní čísla nemají.

A tak jsem teda zvědavá, co mi ta to příště ti polajti řeknou :o)