Včera hnedle poránu si mě vyzvedla Čaky, nojo, nová doba, nová doba, už to není tak, že si člověk vyzvedává děti!
Hnedle po ránu bylo sice už asi 10, ale já zrovna pila svoje první kafe po probuzení, a ani nevím, jestli sem ho dopila, protože od chvíle kdy přišla, sem vtažena do víru událostí, které ani zdaleka neřídím:o)
Sbírka panenek, katastrofa, musely jsme otevřít všechny krabičky, prohlédnout všechny panenky, překontrolovat podle časopisů, jestli jsou správně pojmenované a hlavně, ” kdo vlastně jsou”!
Pak přišlo na řadu lakování nehtů, zamítla sem svůj zlatý lak a vybrala bezbarvý, že na ten zlatý je ještě moc malá…
” A kolik mi musí být na ten zlatý? 6 nebo 40?” :o)))
V pozdním odpoledni, i přes krajní vyčerpání, sem musela “dělat pacienta” , což spočívalo zejména v chození za dveře a dlouhé čekání, než se ozve ” Pojďte dáááál!”
Vyfasovala sem zhruba 20 náplastí a 30 injekcí, a při té poslední hlášku ” A až vám píchnu tohle, tak už umřete!”.
” Na doktorku máš vyložený talent!” povídám těsně před smrtí.
” Nene, já nebudu doktorka, až budu velká budu sedět u počítače a počítat, teda já nebudu počítat, to bude dělat počítač, já u něj budu jen sedět!
A nebo budu víla, když už mám tu hůlku!”