den vzpomínek na smrt i šťastnou chvíli.

Dnes je to už 5 let.

Ráno jsem vstala hodně brzy a vydala se na dlouhou cestu, na pohřeb kamarádky, a vypadalo to na moc, moc špatný den,

ale pak, když jsem se z pohřbu vrátila, našla jsem v poště mejl, který mě i v tak strašně smutný den udělal šťastnou na moc, moc, moc dlouho.

Uběhlo 5 let, pachuť zbytečné smrti je tu pořád, a ze zbytečného štěstí zbyl jen škrábanec na skle okna.

Omlouvám se, ale prostě jsem si vzpomněla…