jUráškův druhý.

Ten první sem absolvovala jen teoreticky, tedy bez koně, prostě na kukačku.

Druhý jsme si pořídili zjara tady, ten už byl praktický a absolvovala sem ho s Pepínem, jUrášek s Ivetou. No a ten třetí, prakticky druhý, jsme si dneska dali s jUráškem spolu.

Kurzu se zúčastnilo 7 koní, a bez sebemenšího uzardění musím konstatovat, že jUrášek byl absolutně nejlepší, totálně pohodový kůň, kterého nic nevyleká, před ničím necouvne, není potřeba s ním cloumat, není potřeba do něj ani cvrnknout, na první “nástřel” udělá všechno, co se po něm chce. Jediné co nezvládl, bylo couvání ” do tunelu” z klád v 6té hře, jenže to byla jednoznačně moje chyba, protože sem ho nedokázala pozpátku správně nasměrovat do úzkého prostoru, aniž by se pokaždé praštil do zadních nohou o klády, nutno ovšem připodotknout, že sem nepoužívala žádnou tušírku, kterou bych ho do nohou klepala.

Pravda taky je, že přirození komunikači říkají, že na koně se nemá mluvit, to prý pro ně není přirozené, ale já se svými koňmi mluvím, a funguje nám to, možná je to tím, že se nenarodili volní a odjakživa na ně lidé mluvili. Možná není úplně přirozené mluvit na psy a kočky, a taky to funguje:o)

Pochvaly se nám dostalo od vyučujícího a taky od pořadatelky, která dokonce řekla, že mne od doby před rokem a půl s koňmi dělí  asi tak 359 stupňů ( možná myslela 180), a to je teda pocta, protože ona je dvouoká:o)

No a tak při vší skromnosti myslím, že bychom se mohli přesunout do druhého levelu:o)

Jenže všechno je to o tom, že mám dva opravdu skvělé koně, kteří věří nejen mým nonverbálním pokynům, ale i mému hlasu, protože ani jedno z toho je nikdy nezklamalo,  a když řeknu ” Neboj se, nic se nestane!”, tak se prostě nic nestane!

Na obou fotkách jUrášek vlevo, s Kačenou, která vůbec nechtěla věřit, že je to tentýž jUrášek, kterého se tu před dvěma lety pokoušela v ohradě chytit.