A způsob, jak si dokonale pokurvit život.

Marušku znám možná 15 let, ale poslední 3 roky jsem ji neviděla ani jednou.

K nám do kanceláře ji v roce 2006 přivedla nejkrásnější koncpientka, jako svou nejlepší kamarádku, kvůli všem možným pojištěním. Maruška totiž byla absolutní pojišťovací skvost pojišťovny Wustenroth, později něco, později AXA. Maruška pro pojišťovnictví žila a pojišťovnictví jakoby žilo pro ni. Nebyl rok, aby nebyla oceněna jako nejlepší, přinejhorším druhý nejlepší pojišťovací agent firmy, nebyl rok, aby za své služby neobdržela zájezd do USA, nebo alespoň Paříže.

Já jsem se s Maruškou nikdy moc nekamarádila, byla pro mne trochu moc živelná, možná trhovnická, popravdě, nikdy jsem ani moc nepochopila to spojení s nejkrásnější a nejluxusnější koncipientkou, Maruška se totiž oblékala výhradě ve Vietnamských tržnicích, nepoužívala kosmetiku, ani kadeřnici a její boty pamatovaly přinejmenším Švédy u Brna, krom toho měřila cca 150cm a vážila dobře kolem metráku. Já z ní měla vždycky dojem, že vydělává hodně peněz a žije výhradně pro své dvě dospívající děti, manžela a spúolečnou vášeň s nejkrásnější koncipientkou- Řecko, kde spolu každý rok trávily dovolenou.

Naposledy jsem viděla Marušku v AXe před Vánoci 2009. Naposledy jsem o ní slyšela tento čtvrtek v Hospodě Lucerna.

“Pamatuješ Marušku….?” vyhrkla na mne kamarádka Mia “Zrovna tu o ní vyprávím Nikolovi, protože on mi svého času půjčil 200 tisíc, o které mě mezi jiným připravila! Teda nebylo to jen dvěstě, byl to skoro milion za byt a měla jsem kliku, že jsem byla s exekucí nařadě jako první, podařilo se mi zabavit jí byt a životní pojistku, ovšem´” za mnou” šly exekuce na 2,3, a další miliony. Její manžel ( policista) se pak zastřelil…. Z pojišťovny ji vyhodili, pak někde byla nádobí, ale odtamtud ji taky vyhodili, protože si za ní chodí pro peníze nějací mafiáni a všichni se jich bojí!”

A tak myslím na Marušku už třetí den a nechápu, co se to stalo. Nechápu jak se stane, že člověk s nadpůrměrnými příjmy a prakticky žádnými potřebami zapluje do milionových dluhů, do situace, z které není úniku?

A hlavně proč?