Tak jsem tuhle přemýšlela nad tím, co mi vlastně nejvíc změnilo životnebo kdo, a vzhledem k tomu, že můj život byl odjakživa plný skoků, pádů a různých veletočů, pořád jsem nemohla přijít na to, čemu přidělit zlatou. až pak….
Na podzim roku 2005 se nám poprvé v životě vyskytly na dosah kočky, a pak, někdy koncem ledna, se kočk Ňuninka rozhodl, že jak ho nebavilo žít samotného v lese, a pak u nás na zahradě, nastěhuje se prostě do domu, protože tam je to určitě veselejší, a to byl moment, který změnil můj/náš život od základů!
Do té doby byl náš dům jen chaloupka, kdykoliv jsme se mohli sbalit se psy, zapnout alarm, a vrátit se za pár dní, za týden, příští víkend, nebo prostě do doby, než alarm zahlásil poplach, ale přístěhováním Ňuninky se všechno změnilo.
Ňuninka nechtěl být socializovaný domácí kocour vrnící u zapáleného krbu, chtěl courat venku, zhruba 15-20 hodin denně, ale chtěl se vracet domů otevřeným oknem, když on chtěl, počítal s tím, že je vždycky někdo doma, okno je vždycky pootevřené, a když není, někdo na něj čeká, a on se může kdykoliv vrátit, a nám nedala spát představa, jak sedí u zavřeného okna, a nemůže domů.
A tak náš život změnil od základů, neobyčejný mourovatý kocour z lesa, v lednu to bude 13 let 🙂
Ňuninka zemřel 4.1., sviňského roku 2020, bez covidu, na rakovinu kůže.
Žil tu s námi 14 let a 4 dny.
Máme to úplně stejně, chaloupku neopouštíme. Naštěstí nemáme toulavé boty 🙂
🙂