ano, ale ne v kufru.
Co si budeme povídat, ideální je, mají-li partneři auta dvě a přitom s nimi dokáží jezdit stejnými směry, ale to je věc jiná a dvě auta se mi sem teď nehodí:o)
Ideální v každém vztahu je, můžete-li v tom pomyslném autě sedět vpředu, střídat se při řízení, případně občas tomu druhému do řízení malinko sáhnout, malinko, alespoň třeba přeladěním stanice rádia., aby věděl, že tam jste a dáváte pozor, abyste Vy věděli, že tam je a dává pozor.
Není moc dobré pro vztah, sednete-li si na zadní sedadlo a necháte se vézt, časem se totiž může stát, že jste dojeli někam úplně jinam, než jste chtěli, nicméně je pravda, že někdy je lepší dojet úplně jinam ( paní Krejčířová si třeba jistě stěžovat nemůže:o)))
Horší variantou pro vztah je, sednou-li si na to zadní sedadlo oba a nechají to jet samo, takové jízdy většinou nekončí na Seyschelech.
Naprosto špatně pro vztah dvou je, pokud ten jeden předem ví, že chce a bude řídit on, můžete sedět i vpředu, ale musíte dodržovat pravidla, jeho pravidla, být takový, jakého Vás chce mít a pak Vám možná i tu stanici rádia občas na chvíli přeladí.
Nedodržujete, šup na zadní sedadlo, na to za řidiče, aby na Vás nebylo moc vidět, no a pokud ani to nepomůže, šup do kufru
a z kufru už pak nemůžete nic, nic než čekat, kdy se pootevře, nebo otevře
a zase zavře.
Zadní sedadla nejsou nic pro mne a kufr už teprve ne.
Pěkný, moc pěkný článek… Až mi z něho běhá mráz po zádech. Uvědomění si reality je děsné. Mám trochu obavy, že situace, kdy se oba mají tendenci prát o místo řidiče není zrovna optimální. Zvlášť, pokud jeden z těch řidičů nemá moc nárok :o)))))