Pravda je, že nejsem žádné peříčko,ale moje lehká, těžce kontrolovaná nadváha se už několik let pohybuje v určitém rozmezí 3 až 4 kg+- a moje velikost dolních části oblečení bylo vždy číslo 42, jen za výjimečných okolností ( což se mi zatím stalo 3x v životě) měním číslo 42 rovnou za číslo 36.
Moje číslo 42 se však v posledních 3 letech smrsklo prakticky u všech mödně vyhlížejících kalhot do anorektických rozměrů, takže v č. 42 jsem si mohla koupit tak maximálně podkolenky, dál to prostě natáhnout nešlo a já jsem poněkud tvrdohlavá, mám velikost 42 a tak si prostě n e b u d u kupovat ani velikost 48 nebo 52, ne a ne, prostě NE a tak jsem začala nakupovat barvu na šaty Iberia – pere a barví a své nejoblíbenější kalhoty jsem prostě občas obnovila. No co, taková krabička s 5ti pytlíky stojí 57,-Kč a máte kalhoty tak nejmíň na půl roku.
Předminulou neděli se stalo cosi převratného! Jely jsme s Károu k Marksovi a Spenserovi vrátit jedny kalhoty o kterých se doma rovněž ukázalo, že by měly být nejméně o číslo větší a já byla pevně rozhodnuta, že na kalhoty tento rok opět rezignuju, to bychom to ovšem nesměly brát přes další obchody, kde mi padly do ruky maskáče:o)), no jo fakt, origo maskáče, 42 ( tedy dámské) a byly mi a tak jsou moje a já už druhý týden všem na potkání ukazuju, že jsou 42.
Dneska ovšem další pecka! V úplně jiném obchodě jsem si koupila džíny, které vypadají hodně dobře, skoro vůbec nejsou strečové ( to nesnáším) a mají velikost 42:o)) a možná by potřebovaly malinko zmenšit.
Tak nevím, buď jsem měla v posledních 14ti dnech mimořádnou kliku a nebo se svět vrací do normální velikosti.