Možná se v tomhle tématu poztrácím, no uvidíme:-)Mělo by to být o nešvaru, kterým občas trpíme všichni, někteří občas, někteří zásadně, někteří soukromě, někteří profesně, někteří celkově.
Mívám to taky, profesně ne, na to jsem příliš neznalá, ale rozhodně to mívám soukromě, tedy to, čemu se taky říká patent na rozum , ale myslím si /možná se naivně domnívám/, že to přece jen dokážu korigovat:o). Soudím tak podle svých blízkých trpících stejným nešvarem. Třeba můj muž, tak ten ví vždycky všechno nejlíp, což já ovšem občas taky- vždycky se v tom ale nakonec zorientujeme, tzn., že pravdu mám já:o))).
Můj syn, ten to ví naprosto nejlíp a na 90% se v názorech na danou věc lišíme, občas se o těch 90% i velmi pohádáme, neřešíme to pak společně, ale separátně, víme, že pravdu je potřeba najít protože jinak hrozí, že už spolu nikdy nebudeme mluvit:o)). A tak, prostě ten kdo uzná pravdu druhého, vrací se zpět.
Tomík, tak ten ví všechno na 100% a v diskusích s ním vím, že se trefuju do zavřeného okna. Mnohdy si vůbec nejsem jista, kdo tu pravdu měl, protože nemám na jeho řečnické schopnosti a brilantní argumentaci, ale neuráží mě to, ani neponižuje. Máme se vzájemně za silné osobnosti, kterých si nelze nevážit přesto, že se neshodnou.
Představte si ze života profesní patenty , lékaře zabedněného ve svém názoru, úředníka s razítkem /někdy bohužel i kulatým/, programátora počítačových serverů / to nakonec známe/, případně i ty soukromé jsi špatný , nemáš pravdu , lžeš , protože já si to myslím a nebudu to zkoumat, protože on/a to taky říká……
Jsou špatně, jak ty profesní, tak ty soukromé, protože oba mohou vážně poškodit nebo poznamenat životy druhých.
Můj tatínek o lidech s těmito patenty říkával Myslí si, že sežral Šalamounovo hovno.
No i z poslední doby znám jednoho, který Šalamounovo hovno bezesporu sežral a to rozhodně úplně celé a ne jednou.
No, pokud to bereš takhle, tak ho řekněme jenom ochutnali. Nicméně navenek vystupují, jakoby ho snědli ;o) Tedy stále si stojí tvrdošíjně za svým, ale pokud se daná situace opakuje, s velkou pravděpodobností svou původní domněnku nepoužijí ve 100% podobě, dokonce jsou ochotni uvažovat i nad jiným názorem, ale pochopitelně pouze tak, aby to nevypadalo jako ustoupení… Horší je, že když na to nemám náladu vděčím za nepřítomnost střelné zbraně v mém dosahu :o)
Jo, jo, to jsou ti, kteří to Š. hovno nesnědli:-))),a le jsou i takoví, na kterých nikdy nic nezanechá žádnou stopu.
Jojo, patent na rozum, to je věc, se kterou se setkávám velmi blízce :o) Disponuje jím leckdo v mém nejbližším okolí… Nicméně je někdy zajímavé, že přestože osoba vybavená patentem na rozum odsoudí vyřčený názor (tedy prakticky pokaždé), tento v ní zanechá nemalou stopu, která pak v konečné fázi realizace významně ovlivní původně vyřčenou domněnku :o) Nicméně je poměrně dost psychicky náročné vydržet ten počáteční tlak argumentů protistrany a zbytečně se nerozčílit :o)