Vyberu si tričko a pak zjistím, že ho mají v 10ti barvách, prozkoumám to, přeříkám si co k tomu mám doma, případně co k tomu budu muset dokoupit. Pak příjdu domů, vyzkouším to a………"prima, ale měla jsem si přece jen raději vzít to lososové:-(.

Pokud jde o hadry, tak to není tak velký problém, ale……… často si všímám, že lidi by měnili kde co.

Ženská si vyhlídne chlapa co je workoholik, protože je na něm přece úchvatné to, jak je pracovitý, ale už po týdnu naříká, že pořád pracuje a nechodí s ní do kina.

Jiná si vybere ňoumu z kterého nedostane kloudné slovo, protože je mile zamlklý a zakrátko se zjistí, že jediný hlas který slyší je ten její.

Další se zamiluje do extrovertního upovídaného veselého baviče patrně s představou, že bude už napořád bavit jen ji.

Bylo by fajn, kdyby ten úžasný blonďák s modrýma očima byl do rána černovlasý a ty oči kdyby malinko zezelenaly.

Ten co byl uloven v hospodě, protože tam seděl pořád, aby už tam neseděl

A ten co do hospod vůbec nechodí, aby tam chodil, protože ony tam rády.

Protiklady se přitahují říká se a asi je to pravda, lidi si obecně vybírají většinou partnery odlišného neturelu, než je naturel jejich, a asi je to tak v pořádku, aby nebyla nuda.

Ale proč, proč tedy chceme, aby člověk, kterého jsme si vyhlédli z nějakého konkrétního důvodu, byl najednou jiný, tak jiný jako jsou desítky dalších, kterých bychom si normálně vůbec nevšimli? Které bychom si nevybraly, protože nejsou zajímaví?!