Bylo pozdě večer, spíš už vnoci, hluk na chodbě jako když se po schodech sype železářství, bouchání na dveře, až pak na ty naše. Prali jsme, pračka stála povystrčená z koupelny, aby se dalo ve vaně máchat a v předsíni hromada prádla. Táta otevřel a dovnitř na to prádlo spadla potlučená a zkrvavená sousedka,  ta z posledního 4 patra, předposlední dveře v domě.

Byla taková drobounká, světlovláska s nesmyslně dlouhými vlasy, vážit mohla tak 45 kilo a měřit sotva 150. On byl policajt, teda manžel její, takový ten co nechodil v uniformě, měřil ke 2 metrům a vážil jistě přes metrák. 2 děti měli. Ona byla tuším slovenka, nemluvila sice slovensky, ale pamatuju si ten přízvuk, i když ,moc jsem ji nikdy mluvit neslyšela, byla taková tichá, zamlklá. On byl bodrý, žoviální a byl to, čemu se dneska říká playboy, teda kurevník.

Co se stalo???" zařvala máma Kdo Vám to proboha udělal?" sypala otázky zatím co z ní utírala krev a spolu s tátou testovali je-li něco zlomeného. Nebylo.

Bouchala jsem na všechny dveře od 4. patra." vzlykala blondýnka ale nikdo mi neotevřel…….".

No ale co se stalo?" opakovala otázku máma.

Mirek, rozzlobil se………",  "ale  když on mě tak strašně moc miluje…………".

Táta, máma, já, všichni tři jsme se na sebe vzájemně podívali, překvapeně, ale ne závistivě, přesto, že takhle strašně moc u nás nikdo nikdy nikoho nemiloval.

Přespala a ráno šla domů. Kdykoliv jsme ji potom potkali samotnou nebo s ním, dělala, že nás nezná, no ještě aby ano, přece se nemohla stavět proti tomu, který jí tak miloval a kterému moje máma druhý den řekla  Ty hajzle, příště ji vyfotím a pudu s těma fotkama za náčelníkem."

No,  pokud by se někdo zeptal, jaké z toho plyne poučení, pak snad,

Láska není zlá.