Lepší snad ale je nic nečíst, jen si tak pro sebe psát .To je můj poznatek z posledncíh dvou dní.

Včera jsem úplně náhodou narazila při čtení na něco, co mi vyrazilo dech a co jsem při nejlepší vůli nepochopila, ani včera ani dnes

Pak jsem se pozdě v noci snažila nalézt cosi konstruktivního s jednou blogerkou, ovšem po pár minutách jsem zjistila, že z mých komentářů zůstávají jen trosky které se hodí a její odpovědi mizí neprodleně poté, co jsem si je přečetla, aby se tam později objevily odpovědi jiné, zřejmě každému oku lahodicí.

Dneska večer jsem si přečetla hezký článek na jiném blogu a připojila k němu neškodný komentář, když jsem zašla znovu za chvíli  Ha, opět jsem za debila, jako skoro vždycky tady, no tak nic tedy:-)".

O chvíli později jiný  blog a jiný článek, ten jsem už prevetivně nekomentovala, ale dech jsem nenabrala doteď a to už jsem si z toho dala 3 kořalky.Neměla jsem to číst, i přesto, že se mě to netýká.

"Láska je jen slovo" tuhle knihu jsem četla, když mi bylo 19 a její obsah jsem si zapamatovala na vždycky. Přesto, že dnes už bych ji celou nepřečetla, protože je tlustá a tak dlouho lupu v ruce neudržím, zůstala ležet s různými záložkami celá desetiletí v popředí mé knihovny a tak tam leží dodnes.

Láska nesmí být jen slovo a také všechna slova v ní vyřčená by neměla znamenat jen slova.

Slova mohou být krutá, ta vyřečná i ta napsaná a vždycky je škoda, když z lásky zbydou jen namočené listy papírů létající vzduchem.