Měla jsem kamarádku, říkejme jí M., poznala jsem ji před mnoha lety v poměrně vypjaté situaci a hodně mi pomohla, opravdu hodně, ale když tak nad tím přemýšlím zpětně, i tehdy šlo o peníze, o hodně peněz, které svou pomocí prostě vydělala.

Krizových situací bylo na naší společné cestě ještě několik, na obou stranách a všemi jsme obě prošly vzájemně neodřené. Vídaly jsme se chvílema často, chvílema hodně často, chvílema méně, většina našich setkání byla pracovních.

M. je hodně rázná, pokud jsem já rázná na stupnici od 1-10 na 5, pak M. nejméně na 8. a byla jsem přítomna i řešení situací, které podle mých měřítek byly až za hranou, ale pravda, netýkalo se to mne a neměla jsem důvod jejímu úsudku nevěřit.

Poprvé mne malinko zarazilo před 5ti lety, že v místě, kam jsem ji pracovně přivedla, zůstala poté, co mně vyhodili. Pak mě taky trochu udivovalo, že o byznys, který jsme spolu dělaly jsme se  vždycky dělily 50-50, ale vždycky to byl  byznys, který jsem udělala já.

Vloni v září jsme se setkaly pracovně a já jí předala z mého společného" obchodu 50 tisíc a nad kafem jsme si povídaly o zvrtaných účetních operacích pro její klienty a o tom, že musí vyměnit účetní poradce. Taky bych ty její vyměnila a myslela jsem si to už mnohokrát a tak jsem vyslovila nabídku zhruba za poloviční cenu. A pak šel čas a byly už skoro Vánoce, termín DPH na krku a tak jsem se zeptala CO JE a dostala jsem odpověď  V pohodě, už jsem si někoho našla!" A to byl první takový šutr co odlít a praštil mě mezi oči.

Moni, kde jsem Tě ztratila?" zeptala se někdy na konci března a já odpověděla  No možná někde v tom honu za penězma….."

V dubnu mi jeden přítel nastínil jeden docela zajímavý projekt týkající se podnikání, mého i podnikání M a tak jsem smetla ten kámen z čela a zase jsme se sešly a pak všichni jsme se sešly a pak přítel připravil smlouvu a zase jsme se sešli, abychom si řekli, kdo vlastně co musí dělat. No, přesto, že první tíha povinností a práce stála na mém příteli, všechnu odvedl, ale…………, no nevím co ale, protože M už mu od té doby nezvedla telefon a mně na mé dotazy neodpověděla. Přítel pracoval zbytečně a snad se na mne nezlobí.

Ve stejné době jsem ji pověřila jednou prací já a nebyla to práce nikterak těžká, prostě běžná rutina, která přinese peníze, pravda ne moc velké, asi jen 5 tisíc pro ni…Měsíc, dva a nic a tak jsem tu práci zadala jinam a byla hotová za JEDEN DEN.

Je to dva dny, co mi volala firemní kolegyně a jen tak mezi řečí povídá  Abych nezapomněla, paní M. volala opraváři v domě ( je to dům jehož správu s kolegyní provozujeme) a zajímala se, kdy už bude opravený nějaký byt, že na něj má zájemce, tak aby jí zavolal, až tam bude moct skočit na prohlídku!"  No BUM, tak tohle už  nebyl šutr mezi oči, ale do spodiny lebeční, M. kontaktuje sama mé klienty!

Hrdost je dobrá věc, ale ne vždycky má všude místo. Opravdové přátelství, nemyslím to deklamované, myslím to opravdové, stejně jako láska, opravdová, nemůže stavět hrdost na první místo, nikam by nedošly, odpustit a snažit se pochopit by k těmto dvěma fenomenům mělo patřit, ale do nekonečna se nedá.

Tak si to myslím já.