Mobilním telefonům jsem se poměrně dlouho bránila, ale pak jsem uznala, že někdy někomu prostě potřebuju cestou zavolat, že nestíhám. Někdy totiž nestíhám.

Už si nepamatuju, jaký byl můj první telefon, myslím značku, jinak byl černý, nepamatuju si ani jaký byl ten další a ten další a ten další.

První na který si pamatuju byla Nikia 6310 a telefonním číslem plným 999, který mi ukradli z auta a vůbec jsem nepochopila jak se to stalo, ale bylo to někdy v létě 2002, jedna z dost zásadních ztrát tehdejšího července a náhražkou jsem ještě tentýž večer dostala ze zásob 6310i se svým 605kovým telefonním číslem.

Mám i druhý telefon, ale než si na něj zvyknu, je pryč a místo něj mám jiný a pak zase jiný a pak zase jiný, ale to je mi jedno, protože ho moc nepoužívám, moc z něj nevolám, neumím z něj posílat zprávy, tím posledním druhým, černým Samsungem umím kromě telefonování ještě i fotit a taky tu fotku pak i najít.

Moje zlatěstříbrná Nokia 6310i je ale stále IN , už je sice celá popálená, odřená-protože Adámek si ji půjčuje jako autíčko a taky uvnitř není úplně nejmodernější, ale, je prostě nejoblíbenější no a tak dneska,když už jsem v té prodejně byla kvůli těm kyslíkům, osmělila jsem se a vytáhla z tašky svou milovanou obludu, abych se zeptala po novém krytu, sklíčku a taky firmware, no a čekala jsem, že vyvolám záchvat smíchu:o), ale nekonal se

 Tak tenhle telefon se ještě ničím nepodařilo nahradit, tenhle prostě nemá nástupce!" řekl pán vážně a na zítřek mi slíbil všechno co k němu potřebuju. Než prý vypiju kafíčko, bude jako zamlada.

Žádné rošády, jsem svému telefonu věrná a zítra dostane i lupu:o))