Ano, má je dneska, takové přelomové, ale slavili jsme je včera :o)

a to dost komorně, protože prakticky nikdo nic nepil a já jen málo, protože už nemám  svého osobního řidiče:o) a tak v mém případě zůstalo jen u dvou Campari s džusem.

Aloe je ode dneška 25 a tak jsme s napětím čekali až se ručičky hodin přehoupnou přes půlnoc a doufali, že se to celé změní nějak k lepšímu, ale nestalo se, vypadá to, že bude i nadále stejně střelená jako doposud:o).

Aby těch katastrof nebylo málo, protože údajně  i mít  25 je katastrofa, větší půlka osazenstva hospody sestávala z opékačů párků s kytarama, elektrickýma kytarama a  banjama, asi proto, abych ani na minutu nezapomněla na to na co stejně ani na minutu nezapomínám. Nicméně velmi zajímavé je, že i takové ty původně docela dost smutné písničky, nejen hudbou, ale i texty, když časem zlidoví, stanou se z nich veselé odrhovačky.

No a teď už jsem doma, všude je ticho, všichni spí, doufám, že klidně:o)