Včera ráno jsem přivezla Gremliny a tak vařili jsme, pak asi  3 hodiny luxovali, pekli cukroví, četli, pálili papíry v krbu a hlavně nalívali tití" a vytírali tití", protože každou chvíli někdo s kelímkem upad, nebo upad aspoň kelímek, od čaje už byly nejen podlahy, ale i pesy, prakticky všechno už bylo od čaje.

Když asi počtvrté upadl s čajem Mates, už jsem při vytírání hulákala, ale on mi vysvětlil, že to vlastně nevadí, protože to nebylo jeho, ale Adámkovo tití" (:o)))

Když asi po šesté upadl Adámek a upustil na zem kelímek, vyskočila jsem od stolu a dala mu pohlavek.

Zůstalo tam sedět to dítě a zlověstně funělo a já si k němu klekla, to kvůli velikosti jako, abych neměla nezdravou převahu:o) a pak jsem vyplodila takové ty klasické výchovné hlášky, jako  říkala jsem ti to dneska už 5x", neposloucháš tak se nediv", blablabla" a čekala jsem jakoukoliv klasickou dvouletou reakci, tedy pláč, vztek, přilísání se nebo uraženost, ale, stalo se něco úplně jiného.

To dvouleté dítě zvedlo kelímek, postavilo se proti mně a začalo velmi zaníceně a důrazně  diskutovat ,evidentně i přes lehké obavy, co to vyvolá:o):

Nejdřív mi ukázal kelímek  Titi nene NE!", pak ukázal na podlahu v rozsahu asi 2 m2  Titi nene NE!", pak ukázal na sebe, že je úplně suchý a Titi nene NE!!"

Překlad  Tak se podívej! V tom kelímku NIC nebylo, NIC jsem nevylil! Kelímek je prázdný, podlaha je suchá a já jsem taky suchý! Nešel jsem s pitím kdyžs to zakázala nene NE a ten pohlavek jsem si nezasloužil, bylas nespravedlivá!"

Chvíli jsem na něj nevěřícně zírala a pak jsem se omluvila. Toto byl rozhodně první pokus malé bytosti vysvětlit té velké bytosti v emocionálně vypjaté situaci, že neměla pravdu.

�