informovávaly cedule u míst, které bývávaly na mapách vyznačeny bíle, protože nikdo nevěděl co tam je. Bílá místa na mapách se najdou už čím dál tím hůř, ale míst, "kde jsou lvi" určitě neubývá.
Asi většina z Vás zná film Čarodějky z Eastwiku a v něm takovou tu hnusnou scénu se zvracením pecek:-)). Princip je jednoduchý, čarodejnice jí třešně ( nebo cokoliv), Vy zvracíte pecky ( nebo cokoliv).
Tahle historka co se mi stala, ta už je strašně stará a já byla tehdy ještě úplně strašně mladá a líbil se mi Saša.
Saša, tedy Alexandr byl úplně velký fotograf, kamarád přítele mé kamarádky, byl z Brna a líbil se mi strašně moc a tak jsem se jednou rozhodla při příležitosti prodlouženého víkendu tráveného u přátel v Brně, podniknout loupežnou výpravu:-) a tak jsem zavolala Sašovi a vybavena svými 21 lety, červenými hedvábnými šaty s volány co měly úplně holá záda a dlouhými rozpuštěnými vlasy, jsem se vypravila na podvečerní schůzku do jeho ateliéru.
Pěkné to tam bylo, ovšem ten ateliér měl dvě zásadní chyby ( jak se ukázalo později) WC bylo někde o půl patra níž a koupelna tam nebyla vůbec, jen umyvadlo.
Seděli jsme, povídali si, Saša nalil nějaký armaňak ( nevypila ani toho jednoho panáka) a pak, po nějaké chvíli na mě sáhl a taky já něj………. a tehdy se mi zvedl žaludek poprvé a nikoliv obrazně, prostě fakt a pak znova a znova.
Nic dalšího romantického ani erotického se nedělo, protože zbytek večera a noci jsem trávila střídavě na tom WC a u toho mrňavého umavydla, ale pamatuju si tu noc jenom hodně mlhavě, přes ty šílené bolesti a to zvracení. K ránu mi Saša zavolal taxíka a tvářil se hodně otráveně:o)
Ti mí přátelé u kterých jsem přebývala mě znali z bulharských dovolených, věděli, že bez problémů zdolám 5 lahví sektu, lahev rumu a 5 piv a tak zatímco mě Pepek vynášel z toho taxíka, Zora volala našeho dalšího kamaráda Pepu Plcha, doktora co všechno léčil kořalkou. Přijel okamžitě a pravil " A ku.va !"
Pak už si toho moc nepamatuju, jeli jsme ke Svaté Anně a Plch semnou v náručí utíkal dlouhou chodbou a pak ze mě odebírali různé vzorky všeho co jsem měla a pak jsem dostala injekci morfia a byl klid, protože jsem dva dny nevěděla, že jsem.
Oni si všichni mysleli, že jsem snědla nebo vypila něco otráveného, nebo, že jsem se něčím předávkovala, ale nic takového se nestalo. Poslední co jsem jedla byl Zorčin oběd, který jsme jedli všichni 3 a pak už nic jiného.
U Anny jsem ležela celkem 5 dní a pak mě propustili se závěrem, že nevědí co to bylo, žádná otrava alkoholem nebo jídlem, žádné toxické látky v těle, nic co by odůvodnilo ty příšerné bolesti a výdej potravy, kterou jsem nesnědla ani za poslední týden, prostě nevysvětlitelná záhada.
No a pak jsem po čase viděla ty Čarodějky a tak jsem si řekla, že tehdy, tam byli lvi, prostě jsem vstoupila na území s cedulí " Pozor, zde jsou lvi!"
