Úplně stejný stolek mívala moje babička, pamatuju ho ještě v roce 94, ale nevím kde pak skončil, přesto, že jediným dědicem jsem byla já:o)Sám o sobě není nic zvláštního, žádný starožitný kousek, prostě stolek, nevím z 30. let?, takových stolků jste asi viděli spousty u babiček, tetiček. Ten babibčin byl zvláštní kouzlem místa které vytvářel spolu s velikým ušákem" otočeným zády do místnosti a starým gramofonem ve skříňce v němž se točily ty staré rozbitné šustivé desky. Z ramene osvětlení visel proutěný širm…………,bylo to moje nejoblíbenější místo, v ušáku byla spousta místa a nebylo do něj vidět:o).
Pak jsem ho uviděla znovu, v bytě paní Šímové, stejný i když jiný stolek.
Paní Šímová bydlela u nás v domě, byla to hodně stará paní, hodně upovídaná a kromě toho, že byla moc nemocná sklerózou, vykládala karty a, bohužel, sbírala co kde našla, nakonec toho byly 3 plné Ávie. Paní Šímová už chudák nevěděla ani jak se jmenuje, ani kde bydlí a tak jí její kamarádky vyrobily na krk cedulku s adresou a klíčem, kdyby ji někdo našel, aby ji zase odevzdal, ale nakonec ji odevzdala policie do nějakého zařízení a když už byly její dluhy za bydlení moc velké a nezaplatitelné, musely přijet ty Avie a odvézt na skládku stovky krabic důležitých nesmyslů. Stoleček jsem si nechala a taky jídelní stůl, který k němu patřil, babička ho měla taky:o).
Stoleček byl sice stejný jako ten babičin, ale chyběl mu širm a obě kulaté desky byly úplně zničené, popraskané a oloupané a tak stál do loňského léta zastrčený za zábradlím v patře, aby tam byl, ale nebylo na něj moc vidět. Na konci léta jsem ho snesla dolů a ve volných chvílích ho začala mozaikovat. Nejprve kytky na horní desku, pak opadané lístky na desku spodní a pak ten zbytek.
Nejdýl mi trvalo vymyslet začištění obou okrajů kulatých desek a pak samotná realizace, no a včera jsem to celé konečně dotáhla do konce.
No, není jako ten od babičky, ale moje babička, i babička Šímová, by ze mě určitě měly radost:o)
