Říkával mi vždycky můj tatínek, když se mu zdálo, že moc mluvím a málo konám, říkával to dost často, ale postupem času jsem se už vylepšila no a tak vím, že když člověk něco udělat chce a navíc i může, měl by to udělat dokud je čas.
Na tuto středu mám poněkud zvláštní program, mimořádně žádné okolkování u stavebních prací, ani blogování, nejprve poletím od Labe do Kolína (ne nad Rýn) ultralightem a tam si pak seskočím z jiného letadla, doufám, že s padákem a kdyby náhodou ne, mám to zmáklé z toho filmu s Šajzem a tak vím, že mě dokážou chytnout i ve volném pádu, akorát nesmím teda dávat ruce dolů před sebe:o). Pokud to dobře dopadne a dopadnu na zem tak, abych se ještě byla schopna sama zvednout, nasednu zpět do toho mimořádně lehkého letadla a poletím zpět k Labi. Kdyby ne, odvezou mě někam sanitkou, buť bílou a nebo černou….
Tím to ovšem nekončí. Na dovolené jsem viděla spoustu obrovských mokorek, takových těch jak mají vzadu i obývák a tak jsem se rozhodla, že si udělám řidičák na velkou motorku.
Nakonec, tělo má sice přijít do hrobu zhuntované, ale ty orgány k darování by měly být ještě aspoň jakž takž zachovalé:o)
