Noc ze soboty na neděli, noc po rušném dni plném oslav a dětí.Noc které podstatná oslava schází..
Sedám si k soustruhu a je hluboko po půlnoci, ne všichni už spí, povídám si s milým známým, zrovna přepisuje klávesnicí to co předtím vypsal z ruky. Upíjím svůj drink a čekám co si přečtu.
Text je těžký, vracím se znova a znova od konce na začátek, doprostřed, znovu na začátek.
Je ten člověk vůbec šťastný?" říkám si, Co mu chybí, aby šťastný byl?".
Co to vlastně je být šťastný, co k tomu je potřeba? Dokážeme to definovat? Definitivně vymyslet? Není to prostě jen mnoho různých věcí, které nelze mít dohromady? A proč to vlastně nelze?
A i kdyby to šlo, bylo by to štěstí?
Co já, jsem šťastná? Myslím, že v posledních pár letech šťastná jsem. Myslím, že se mi to podařílo tím, že jsem ze svého života vypustila všechna možná klišé, předsudky, konvence, z povinností se mi podařilo udělat si zájmy, že jsem přestala dělat věci jen proto, že se ode mne očekávají, že dělat je je vlastně slušnost. Jsem šťastná nebo je mi jen podstatně líp protože jsem mnohem volnější a svobodnější než desítky let předtím?
A mohlo by to být lepší? Mohla bych být ještě šťastnější? Byla bych šťastnější kdybych měla to po čem toužím nejvíc? Kdyby se to stalo, byla bych šťastnější i přesto, že víc svázaná?
Co vlastně znamená být šťastný a co všechno k tomu člověk potřebuje?
