Na své první bydlení si nepamatuju, byla jsem moc malá a přesto, že si z té doby některé věci pamatuju, bydlení to není.První bydlení které pamatuju bylo v dvouvchodovém v cihlovém domě. Každý vchod měl šest bytů, bydleli jsme v 1. patře. Byt měl kuchyň a 2 pokoje, dvoje kamna Petry a jeden bojler v koupelně v kterém se topilo maximálně 2x týdně, když se přitápělo pořádně, stačilo to pokaždé na dvě vany. V bytě bývala po ránu děsná kosa, a málo dní v roce se v něm chtělo vstávat, protože ráno nikdo nezatopil.
Když mi bylo 12, přestěhovali jsme se do třípokojového bytu v paneláku.
Podlahy v pokojích byly z nových čtvercových parket ( základem byla podivná překližka), ty v kuchyni, předsíni, koupelně a WC ( v jádru) byly z červeného terasa, okna byla veliká a těsnila, všechno nádherně vonělo novotou, topení hřála a teplá voda tekla z baterií 24 hodin denně skoro celý rok, prostě Ráj:o) v kterém jsem měla vlastní pokoj. Byt byl v přízemí a když jsem byla starší, na okenním parapetu jsem měla každou noc čerstvé kytky.
Většinu svého života, až na jednu roční výjimku, jsem prožila v panelákových bytech v nichž jsem největší boje svedla vždycky s umakartovými jádry, v některých bytech byly vidět až ze 3 stran:o(, kromě nich mi vadil snad jen šířkový rozměr místností 3.60 (nebo je to 3.40?), každopádně nesmyslný rozměr kterým se dá těžko projít:o). Těch panelových bytů bylo celkem pět, počet místností a jejich rozměry byly různé s výjimkou té šířky místností, ta byla pokaždé stejná, taky to jádro bylo všude, v některých bytech bylo naštěstí vidět jen ze dvou stran, některé byly nové, některé už dost zdevastované, každopádně vždycky když se už už zdálo, že se stanou obyvatelnými, přišlo stěhování do jiného paneláku. Mám ráda paneláky, v jejich bytech je skoro vždycky teplo a skoro vždycky teče teplá voda.
Poslední panelák v kterém jsem bydlela byl v Malešicích, ten byt jsem milovala, milovaly ho i naše pesy Madlenka a Brita. Madlenka lehávala celé dny na balkóně odkud měla rozhled několik kilometrů na každou stranu a vždycky tak věděla jako první, že "Přijela mááááma!":o). Ten byt měl tu nevýhodu, že Filip, který paneláky nesnáší, tam nechtěl moc chodit, nebo to byla výhoda, no popojedem:o)
V posledních 10ti letech bydlím u Vltavy v cihlovém domě ve čtvrti o nichž se někteří lidé vyjadřují jako o podezřelé, žádná místnost není široká 3,40 a v bytech nejsou umakartová jádra. O to, aby v nich bylo teplo a tekla teplá voda se musím starat já. U Labe pak v domečku v kterém rovněž samo nic teplého neteče a kol vůkol je přes 4000m2 trávy, která pořád roste a roste a tak jsem se letos rozhodla, že budu zahradním architektem a kus domu jsem obklíčila zkultivovaným záhonem (vidíte tam ten stříbrný smrk, či jedli, či co to je? to mi pije krev, ten strom, i ten Filip co tak blbě sází velkostromy kousek od domu a ještě do předních řad! ještě tam byl modřín, ale ten jsem už vyrvala), tohle ještě není finální podoba(chybí ještě asi 10 metrů před domem), ty kameny musí pryč, chci aby TO přecházelo v trávu plynule, žádná skalka!
No a na paneláky? S velkou láskou na ně vzpomínám!:o)
