a v tomto lehkém rytmu to pak také celé pokračovalo :o)
Možná díky absenci kořalky hned na startu, možná díky předchozímu dvounočnímu nevyspání, vyrazila jsem na dovolenou nějaká nezocelená, a tak krom drobných potíží, jakými jsou proříznutý kufr, vypadlý kamínek z hodinek a poopalovací mazadlo, které sebou nesmyslně tahám sebou jakože kvůli dětem, vyteklé do ostatního obsahu kufru, jsem hruba za 12 hodin po příletu ulehla s poměrně nepříjemnou virózou. Možná není ulehla to nejlepší označení, prostě jsem půl následující noci, celý páteční den a půl další noci, střídavě proseděla a proklečela u záchodové mísy, ještěže jsme nebyli v Bulharsku, nevím, jak bych to ubalancovala na šlapkách. V čase mezi sedy a kleky, jsem se pak snažila mít pod kontrolou Gremliny, prohánějící se areálem kolem bazénu na koloběžkách. V sobotu jsem se naštěstí probudila sice slaboučká, ale jinak už docela fit na to, abych čelila všem dalším Gremliním úskalím, v neděli jsme totiž vyrazili na celodenní výlet lodí kolem celého ostrova, cca 140 kilometrů.
ta voda byla v místě u Vrakové pláže opravdu takhle modrá a děsně studená
Gremlini hned poránu pozvraceli sametová sedadla autobusu, Mates později odpoledne ještě 3x dolní palubu lodi, to už ovšem nebyl takový problém, tam se to dalo uklidit hadicí.
Zbývajících 7 dní už pak probíhalo jen s menšími dílčími problémy. Tak například Adámek se chtěl koupat výhradně v bazénu, protože se chce potápět a naučil se (už docela slušně) plavat pod vodou, ale voda v moři je moc slaná a "mos,mos studená" (28-30 stupňů). Mates se ovšem chtěl koupat jen v moři, protože se nepotápí, neumí plavat, v bazénu nedosáhl na dno a voda tam byla "moc studená" (26 stupňů).
Taky s potravou byly lehčí problémy, když jsem koupila nektaríny, chtěli banán, když banán, chtěli nektarínu, protože je v ní na "peska", když jsem koupila oboje, Mates si vybral, ale Adámek měl chuť na jablíčko….
V restauracích nechtěli jíst nic, protože " takové jídlo nám maminka nedává" a tak jsme také večeřeli tak, že Adámek snědl 2 hrášky, Matěj 3. Restaurace jsme pak každý den střídali, jednak proto, abychom našli takové jídlo, "jaké nám maminka dává", pak taky proto, že si nás obsluha odnášející po 2 hodinách plné talíče, divně prohlížela. Jako nejvděčnější pokrm se nakonec ukázala bílá veka s máslem
a palačinky, i když " maminka je zabalí".
�
Nakonec, ani tady to nebyl "týden" nic moc, u Labe máme blechy, v ODS mají štěnice a ty dvě kreatury vyfasovaly dohromady jen 44 let namísto doživotní a vytrhání nehtů.