Ta hlava mě vlastně začala bolet už 23., no, možná už 22., a tolik prášků od hlavy, co jsem snědla za posledních 10 dní, jsem určitě nesnědla za celý uplynulý rok.

Já vlastně vůbec nebývám nemocná, to samozřejmě nepočítám takové ty drobné problémečky, jako je jednou za půl roku migréna, vyhřeznutý opar, nebo nějaké hnačky, co mě zparalyzují na 24 hodin, myslím něco pořádného, chřípka, angína, horečka omladnic, nebo tak. Poslední angínu jsem měla v 75, horečku omladnic v 86 a chřipku v 2004.

Že mám tu hlavu nafouklou zevnitř a oteklou zvenku, tak to už jsem taky cítila a viděla cestou do skoroh, ale, že z toho bude až taková paralýza, tak to jsem netušila.

Poslední s kým sem v dost pozdní odpoledne 30. vyměnila zdravici, byla Lorrain, pak jsem uložila Čaky i sebe.

Poprvé jsem se probudila 31. v poledne cestou za záchod, podruhé krátce po šesté a cestou na záchod jsem si všimla, že Čaky s didou vyrábí jednohubky, když se znovu pokouším si lehnout, bolí mě všechno tak strašně, že mě napadá  Aha, tak už je to tady!"

Potřetí mne probudily biologické hodiny ve 23.50, přecejen je to železný zvyk, napít se o půnoci 31. prosince sektu. Nechutnal mi, nechutnalo mi ani cigáro, které jsem si zkusila po 24 hodinové abstinenci zapálit.

V 00.00.01 volal Honzík, tak na to se můžu taky vždycky spolehnout v posledních 6ti letech, i když je fakt, že volával až v 00.00.02. Pak volala Kára, jako vždycky v 00.02., pak přišla smska na kterou jsem čekala, to poslední co jsem byla schopna vnímat.

Znovu jsem se probudila včera ve 23.45 a cestou na záchod jsem si všimla, že Čaky se ještě stále dívá na pohádky, protože vyčerpaný dida usnul poté, co ji v 8 vykoupal. Postřehla jsem, že jsem zaspala smsku a znovu usnula.

Znovu jsem se probudila dnes před desátou, to nade mnou stál Filip a nutil mne, abych zavolala naší velmi praktické, aby mohla stanovit diagnózu ( za diagnózu po telefonu se žádný poplatek neplatí:o) ), cestou na záchod jsem si pak všimla, že mi stále není ani o trochu lépe, přesto jsem spustila soustruh a konstatovala že ti Židi jsou fakt prasata.

Když spíte 60 hodin téměř v jednom kuse, blbě se usíná znovu, a tak hodinu ležím na pravém boku, přemýšlím o dekubitech a že je štěstí, že sebou vrtím a pak další hodinu o tom, že by bylo dobré, otočit se na levý bok a nebo se přinutit aspoň na záda. Pak o tom, jak je to s tou vzteklinou, jediné co mě napadá je, že ta věc napadá centrální nervový systém, pak o tetanu, tam jsem si jista jen tím, jak to končí, ale netuším, jak to začíná. Napadá mne, že bych měla vstát a najít si to, ale pak mne napadne, že bych mohla najít příliš mnoho symptomů a vyrobit si z nich až syndrom, z toho usuzuji, že to bude spíš tetanus, než vzteklina. Rozhoduju se, že pro začátek bude stačit, otočit se na ten levý bok.

Vstávám kolem čtvrté, když přijíždí Filip s léky.

V TV říkají, že umřel J.M.Simmel.

Cigareta mi stále nechutná.

�

Pokračování : Léky