Siru Nicholasi G. Wintonovi bude zítra 100 let…
Tuhle jsme tuhle narazili s Kamiem na pojem hrdina, ale o tom si můžeme popovídat 27.5., zatím máme čas, dnes je ČAS Sira Wintona:-)
Vlastně ani nevím, jestli se o Siru Wintonovi dá říct, že je, nebo byl hrdina, on sám o svém počinu říká " Mohl jsem něco udělat, a tak jsem to udělal.", Válka ještě nezačala a nedá se říct, že by se vystavoval nějakému mimořádnému nebezpečí….
Stalo se v roce 1939, před začátkem 2. Světové Války. Nicholas Winton, britský občan, pracoval jako makléř a při své práci se pohyboval V Německu, Francii, i Československu. Z popudu jednoho ze svých známých, začal organizovat pomoc pro České Židovské děti, spočívající v tom, že každému jednotlivému dítěti zajistil v Anglii adoptivní rodiče a tyto děti poté, vlaky z Prahy, za jejichž vypravení musel vždy zaplatit, do Anglie dopravoval, celkem tak zachránil život 669 dětem, poslední vlak, který měl odjet 1.9. 1939 s 250ti dětmi už ale z Prahy neodjel.
Další zvláštní věc na počínání Sira Wintona je, že krom aktérů události, o ni nikdo další nevěděl, a možná, že kdyby se paní Greta Wintonová nerozhodla v roce 1988 uklidit jakousi komoru, nikdo by o ní nevěděl dodnes.
Sir Winton k 20 let starému počinu své manželky dnes říká " Jsem rád, že to udělala, protože teď už nikdy nebudu sám, když mám tolik dětí a vnuků."
Nevím jestli hrdina, ale muž s velkým M, Sir Nicholas Winton, oslaví zítra sté narozeniny:-)
Nobelova cena míru pro Sira Nicholase Wintona.
Po jedné z mnoha prezentací filmu Nicholas Winton – Síla lidskosti" jsem odpovídal na zvědavé dotazy dětských diváků ZŠ v Kunžaku. Kunžak je městečko u Jindřichova Hradce a v malém sálku místního kina, kde se tísnilo několik desítek školáků, se rozproudila velmi živá diskuse o filmu, panu Wintonovi a otázky nebraly konce.
V tom zvedl ruku asi dvanáctiletý kluk: Je pan Winton nositelem Nobelovy ceny míru?" a ostře se na mne kouknul. Pokud vím, tak nikdy nebyl nominován, takže určitě není", odpověděl jsem. Chlapec se na mne udiveně a skoro vyčítavě podíval: A jak to, že není ?!? … Proč? Nedalo by se s tím něco dělat? Třeba napsat švédskému králi, ať mu to, proboha, dají!" Snažil jsem se mu vysvětlit, že to skutečně není moje vina a že by to byl zřejmě velmi složitý proces. Z jeho pohledu jsem však cítil absolutní nepochopení a údiv. Po představení jsem o tom všem přemýšlel a napadlo mne, že by to mohlo jít tzv. zespodu" a rozhodl se sestavit petiční list, který by mohl celé této záležitosti pomoci. S panem režisérem Mináčem jsme dali této petici dnešní podobu a od té doby nevynechám při následné besedě zmínku o iniciativě, která vznikla díky představení pro školáky v Kunžaku.
———————————-
�
