Dárky k nám nosíval Ježíšek, moc přesně si nepamatuju, jak jsem si ho představovala, ale myslím, že jezdil na saních, určitě ne na takových jako Děda Mráz, prostě na sáňkách jsem si ho představovala, jak jinak by ty věci vláčel!?

Vánoce u nás doma bývaly vždycky nervózní, protože máma je perfekcionalista, a tak Vánoční přípravy začínaly už zkraje prosince, protože v bytě nesměla být jediná věc, která by nebyla uchopena do ruky, 100x vydezinfikována a přeleštěna. O Vánocích, stejně jako po celý rok, vařil táta, a máma, možná proto, aby si vynahradila tento svůj deficit, chytala tu uklízivou, které jsme se ale museli zúčastnit všichni. Samozřejmě se uklízely i obsahy kuchyňských skříněk, šuplíků, všech ostatních skříněk, šuplíků a skříní. Trvalo mi nejméně 10 let mého samostatného života, než jsem se ujistila, že Ježíškovi je úplně jedno, jestli je přemyto všechno nádobí a sklo, nacházející se v domácnosti, stejně jako všechna okna a dveře.

Strom jsme mívali vždycky stejný, jedli z Turzovky, kterou každoročně přivezl pod autobusem řidič od staré Kamenárky, kamarádky babičky Lidušky, každý rok byl nazdobený stejně, stovkami ozdob z korálků, dnes bych je moc chtěla, ale tehdy jsem je nesnášela, připadaly mi nemožné a fádní.

Úžasné na Vánocích bývalo, že jsme je trávili společně s prarodiči, Božohodové a Štěpánské obědy u babiček se sice konaly, ale Štědrý den  jsme trávili všichni společně, a zůstalo to tak až do doby mé dospělosti, kdo byl živý a nechtěl trávit Vánoce třeba na Kubě, byl součástí společných Vánoc, ještě když mi bylo 30, a tak by to mělo správně být:-). Je kouzelné, pokoušet se přizpůsobovat navyklostem tolika, vlastně různých rodin:-) babička Liduška měla ráda strouhanku spíš nahrubo a ryby s kůží, babička Elinka strouhanku přesypávala přes nejjemnější sítka a ryby musely být bez kůže, a tak každý rok vždycky někdo reptal:-), broskve v kompotu bývaly moc tvrdé, nebo naopak moc naměko, děda se každý rok dusil už polévkou, strejda Milan každoročně předved jednoaktovku "asi jsem spolkl kost!", a Elinka pravidelně, každý rok, zjistila po rozbalení dárků, že část těch svých, zapomněla doma:-).

Největší úžasností Vánoc byly knížky, každý rok jsem dostala hromadu knížek, a s tou hromadou jsem si krátce po večeři zalezla do své postele, a pak jsem četla a četla, někdy až do Nového roku, což bylo prima, protože jsem nemusela nic, ani chodit ven :-). Tento krásný zvyk jsem si zachovala dodnes alespoň na 25. prosince.

25. snídám už desítky let vpoledne rybu, salát a pivo, v tento den nic nevaříme, čteme si a díváme se na pohádky:-)