A nikdy nepochopila, co jsem udělala špatně…Začalo to vlastně krámkem na Malostranském náměstí, který se mi moc líbil, v krámku se prodávaly ručně vyráběné věci, korále,náramky, textil, ložní prádlo, utěrky, ručníky, přehozy přes postele, polštářky, a v té době to byly věci, které se ještě úplně běžně koupit nedaly, rok 94,95.

Takový krámek bych jednou taky chtěla!  povzdechla jsem si

A já bych chtěla někde ještě jeden, ale nemám na to peníze!" povzdechla si jeho majitelka.

Já ale peníze měla, disponovala jsem osmdesáti tisíci a byly to první tak velké peníze, které jsem viděla pohromadě a hlavně, nepotřebovala jsem je na nic jiného. Taky krámek jsem měla, prázdný, u nás v domě, a to už se mi zdálo jako dobrý počin a tak jsme uzavřely Smlouvu o sdružení, týkající se jen krámku u nás v domě, zato 50:50, já měla ty peníze a prostory, společnice to know how :-). Nájemné jsme si odsouhlasily 8 tisíc měsíčně a 1 tisíc na služby, s tím, že nájemné budu dostávat jen v případě, že si na něj krámek vydělá.  Navíc, společníce zkušená podnikatelka, podnikala už před rokem 89…

V první fázi jsem nechala vymalovat krámek a položit novou podlahu, pak jsme koupily dva šicí stroje, jeden levný v Quelle, druhý o dost dražší v obchodě s šicími stroji, pak taky materiál, společnice vybavila prostory svýma skříněmi, a stolama, za jeden s šicím strojem si posadila prodavačku, která pokud zrovna nic neprodávala ( což bylo většinou) šila různé věci jak do našeho krámku, tak do toho na Malostranském náměstí.

My šily taky, já na tom stroji z Quelle, každý víkend jsem obšila pár ručníků madeirou nebo paličkovanou krajkou, každý víkend jsem ušila nejméně 1 postelový přehoz a několik polštářů.

A tak šel čas…..

A pak, jednoho krásného dne zhruba po roce, nad kávou ještě před koncem zdaňovacího období, sdělila mi moje společnice

 Budu muset ten krámek zavřít, jsme v mínusu, skoro nikdo tam nic nekupuje, a já ten prodělek sama táhnout nemůžu!"

 Jsme v mínusu? Nějakém dramatickém? Jak je to možné??" nechtělo se mi pochopit  Můžeš mi ten mínus ukázat?"

A tak moje společnice vstala a došla pro jakýsi sešit, v němž měla pečlivě zaznamenány různé výdajové položky, například:

Nákup materiálu

Plat prodavačky šijící pro oba obchody

Nájemné a služby

Sečteno a podtrženo cca  -160 tisíc.

Koukám NATO jako blázen a pak namítám  Ale, vždyť většinu toho materiálu jsme nakoupily za ty moje peníze, a, a, a třeba těch 9 tisíc za nájemné a služby, jsme mi nezaplatily 14x, nezaplatily jsme mi je ani jednou, OK nevydělaly jsme na něj, já ho nedostala, OK, ale já nedostala nikdy ani tu tisícovku na služby, a hlavně, když něco nezaplatíš, nemůžeš to přece počítat do nákladů! Kromě toho, potřebuju vidět i příjmy, musím si zadat 50% příjmů a výdajů do svého přiznání!"

 Já tomu nerozumím!" pravila moje společnice," ale jsme v takovém mínusu, že to budu muset zavřít!"

A jak řekla, tak taky udělala, a dalšího krásného dne mi volá do práce Filip a sděluje mi  Krám je úplně prázdný, není tam vůbec nic, Vy jste zavřely?"

Asi hodinu jsem musela zhluboka dýchat, než jsem zvedla telefon, abych se zeptala, kde jsou moje věci, šicí stroje, materiál, zboží, soupis příjmů a výdajů?

 Jaké Tvoje věci, když jsme v takovém mínusu?!"

O vydání účetních podkladů jsem se pokusila ještě jednou, moje kamarádka daňová poradkyně, napsala mé společnici dopis, v němž se jí pokusila vysvětlit, že mi sice vyřídila odklad, nicméně, že nejpozději k 30.6. budu ori Finanční úřad potřebovat vědět, co mám do DP uvést, případně FÚ sdělit, že nejsem schopna získat podklady pro DP.

Zhruba po měsíci se ve vyklizeném krámě objevil igelitový pytel nacpaný různými zbytky látek, několika utěrkami a jedním přehozem, a pak taky šicí stroj z Quelle, účetní podklady jsem nedostala nikdy.

Zhruba po 8mi letech jsem (aniž bych to požadovala) obdržela další modrý igelitový pytel asi s dvěma přehozy,několika povlaky na polštáře, ručníky, a druhý šicí stroj. K tomu se mi dostalo sdělení, že jsem chtěla svou společnici udat  Finančnímu úřadu, či, že jsem to dokonce udělala…

Uplynulo 14 dlouhých let, ale já dodnes nepochopila, kde jsem udělala chybu. Těch 80ti tisíc mi zabylo líto mockrát, ale mnohem víc toho všeho kolem.