Dialogy s dětmi

Občas nás dostanou do kouta, z kterého se většinou dostaneme, ale pochopít, proč jsme se do něj dostali, se nám stejně nepodaří 🙂

Na tu příhodu jsem si vzpomněla zase dnes při čtení Bářina dialogu, a později při poněkud beznadějném dialogu Christabel s dcerou:-). Stala se nedávno.

To takhle jednou, naychystala jsem Čaky hromádku oblečení čítající svetr, kalhoty, tričko, kalhotky, k hromádce ji posadila a vydala pokyn " Obleč se !" a šla si po svých.

Když jsem se po pár minutách vrátila, koukám, svlíknutá Čaky stojí nad hromádkou a tváří se zoufale.

"Co se děje, pročpak se neoblíkáš?" ptám se překvapeně

Čaky začíná fňukat, ale dál stojí bezradně nad hromádkou oblečení.

" ČAKY, OBLÍKEJ SE, NEBO BUBU!"

Čaky začíná nad svou hromádkou vzlykat.

Sedám si vedle hromádky " Nebreč a řekni mi, co se děje!"

" Ty ponožky……" vzlyká Čaky

" CO ty ponožky? Co je s nima, vždyť jsou čisté!"

" Ale nic v nich není!" vzlyká velmi hlasitě Čaky

Koukám jako blázen, na ty ponožky …" Jak v nich nic není? Co by mělo být v ponožkách? Dej do nich nožky a něco v nich bude! a dělej, když je tam nedáš, pořád v nich nic nebude !"

" Nemůžu, nic v nich není!"  stále vzlyká Čaky a stojí jako měkké I

Pak následuje pár minut mého prohlížení ponožek v kterých nic není, doprovázených Čakynými hlasitými vzlyky.

Pak to vzdávám, zvedám se, přináším némlich ty samé ponožky, jen v jiné barvě, taky v nich nic není " A mohla by sis oblíct tyhle ponožky??"

Čaky přikyvuje, sedá si a oblíká si nove přinesené ponožky, pak kalhotky, tričko, kalhoty……, usměje se na mne a řekne " Ještě učesat!"

"Co musí být v ponožkách, aby se daly oblíct??" ptám se cestou

Jde vedle mne, drží se mě za ruku, usměje se, ale neodpoví.

A tak dál nevím, proč se nedají oblíct ponožky v kterých nic není.

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *