a ztráta kreditu…
Vznikla už v roce 1992, sympatická humanitární organizace, možná tak sympatická i díky svému šéfovi Šimonu Pánkovi, a já, celé roky, nejméně od doby, co ovládám elektronické bankovnictví, protože chodit do banky jsem líná, ji podporuju.
Skutečná pomoc skutečným lidem, posílám peníze při příležitosti každé katastrofy, která se kde stane, taky stavím studny, školy a farmy v Africe, z 90% prostřednictvím Člověka v tísni. Tak určitě to není tak, že by se Člověk v tísni beze mne ovšem dostal do tísně 🙂
A pak najednou, v dubnu tohohle roku vznikla ve mně pochybnost, to když jsem si přečetla na blogu článek mámy jednoho pracovníka Člověka v Tísni, který si daleko od domova, v Africe, zadělal na problém.
No, i já jsem máma, taky bývám semtam emocionální, někdy příliš a zbytečně, ale to už tak my mámy občas míváme, a pak taky " není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu ", říká to přísloví a nakonec stálo i v záhlaví článku.
" Divné " říkám si " moc divné, v organizaci s takovým názvem, možná by se tohle mohlo stát u Stehlíka v Poldovce, ale o člověka, který se z jakéhokoliv důvodu ocitne v tísni tisíce kilometrů od domova, navíc s rodinou, by se jeho zaměstnavatel měl nějak postarat, přinejmenším tak, že mu k výpovědi pořídí doklady a letenky domů!"
Divné a když je mi něco divné, tak se zeptám, přece jen, jsem taky máma a občas bývám emocionální, a tak jsem napsala Šimonu Pánkovi a položila mu konkrétní dotaz v téhle konkrétní věci, a protože jsem slušná, v úvodu jsem mu poděkovala za všechno, co organizace, kterou řídí, dělá pro lidi v tísni.
Odpověď jsem dostala během pár týdnu, odepsala mi sekretářka pana Pánka a sdělila mi, že o kauze na niž se ptám, ona nic neví a pan Pánek je momentálně v zahraničí, tak prý až se vrátí.
A tak jsem čekala, květen, červen i celý červenec, 3 měsíce a už se mi to zdá jako dost dlouho. Možná tuhle záležitost považuje Člověk v Tísni za záležitost tak interní, že o ní nehodlá nikomu nic sdělovat…
Nu nevadí, ještě je tu ADRA, odtamtud mi odpovědí na každou věc na niž se zeptám, a pak taky ti Lékaři bez hranic, kteří stejně jako ADRA dokonce umí za peníze poděkovat i přesto, že se při práci ušpinili:-)
