podruhé v jednom týdnu.

Na dnešní devátou ranní jsem objednala veterináře, jUráš totiž divně chodí už měsíc, navíc mu teče z očí a nemá dobrou náladu, jako já, možná je prostě jen solidární :o)

Doktor mě vzbudil telefonem v 8, že je za vraty a tak jsem  bez krve v hlavě vyvrávorala ven, následována vedle v ohradě zvědavými koňmi.

"Kde máte vodítko? Jak ho teď chytíte, to už ho nechytíte!"

Vrátila jsem se do domu pro očkovací průkaz, vodítka doma stejně nemám, a pak do ohrady vypustit na pole Blbinku a Pepína a chytit jUráše, prostě jsem k němu šla a řekla mu, že doktor přijel kvůli němu, aby mu neteklo z očí, a že nemá teda dělat kraviny, a tak nedělal a šel semnou nechat se uvázat ke klandru.

Je fakt, že se mu moc nelíbilo, že mu cizí chlap svítí do očí baterkou a klepe mu na záda stříbrným kladívkem a tak malinko tancoval, ale to už ho držel Filip a já mu vysvětlovala, že ty mouchy v oku jsou odporná věc a tak tam chudák stál a nechal si přepočítat, kde má mít střed těla, a vypočítat, zda má správnou tepovou frekvenci.

Pak mu chtěl doktor nasadit " fajfku", fajfka, to je takový forichtung, koni se dá do huby a všechno se to nějak překroutí, což koně tak bolí, že nemá čas se zabývat ostatníma věcma, které mu způsobuje člověk, ale já fajfku nedovolila a doktor se musel pochlapit a píchnout do něj nejdřív léky proti bolení a pak vakcínu "jen tak" a taky mu namazat oči mastí jen tak, ale

jUráš byl moc hodný, akorát jednou začal trochu křepčit, aby nám jako předvedl, že se z toho úvazu utrhne kdykoliv se mu zachce, nebo vytrhá úplně klidně ze země ty klády, když se mu zachce, že nás tam může všechny zadupat do země, když bude chtít, protože má  přece obrovskou sílu svých skoro 600kilo, ale pak jen jednou praštil Filipa do obličeje čumákem, aby to neměl tak jednoduché a na mě udělal jednou s úsměvem " vrrr", když sem mu opakovala, že ty mouchy u oka jsou opravdu hnus.

A já si znovu uvědomila, jak strašně jsou všechna ta zvířata zranitelná, když začnou věřit člověku, a že je úplně jedno, jestli je to mrňavý nebo velký pes, kotě, dospělá kočka, nebo obrovský kůň, prostě Vám uvěří, že když na něj saháte, když ho spoutáte a vysvětlujete mu, že je to pro jeho dobro a nic se nestane, prostě Vám věří a vydají se Vám napospas, a to je moc pěkná věc a zároveň hrozná, protože my lidi nejsme tak dobří, jak od nás očekávají…