Čte mi včera po skajpu máma z článku nějakého pana Kováře, který se mi chystá poslat, poštou, je to papírový článek:o)

" Netuším, jak zvládnu ráno, kdy musím koně pustit na louku, to jsem ještě nikdy nedělala, zahnat je domů, to jo, ale vypustit je tou mrňavou brankou ven, to nevím, bojym, že se budou moc těšyt, všichni najednou……."  posteskla jsem si totiž, a tak mi čte, že se ke koním nemá chodit nejen zezadu, protože můžou vykopnout, ale ani zepředu, protože by se mohly vylekat, tak prý ty obloučky :o)

" Já ale nepůjdu k nim, já půjdu k těm vrátkům, za zády s třema koňma…." směju se.

Pak si natahuju budík na osmou a než usnu, zkouším si to nanečisto, stejně tak ráno než zazvonil, hlavně, ta vrátka se otevírají zleva doprava, musím odemknout, vzít za ně, projít kolem nich, otevřít…..

Ráno vstávám a říkám si tak snad mají nějakou práci, nevšimnou si, že jdu, proplížím se, odemknu kladku ( visací zámek), pověsím klíček, otevřu, dobrý, jdu pryč!

Samozřejmě na mě číhali! Vcházím do ohrady, dělám, že je nevidím, žádné obloučky, jdu rovnou k vrátkům a za mnou šupy dupy v těsném závěsu Pepíno, za nim jUráš, za ním Blbbinka, Pepino se mi staví před vrátka, za ním……..

Odemykám třesoucí se rukou, věším klíček, obtáčím řetěz kolem kůlu, kdesi zamnou Blbbinka podupává, Pepíno mi funí na záda. Nastává další těžká část úkolu, uchopit vrátka, přejít před nima "přes koně" a otevřít, schovat se za vrátka.

Odstrčím Pepína, ten couvá, začínám vytvářet průchod.

Pepíno couvává, ale 3 centimetry za ním stojí  jUráš,

jUráš kousne Pepína do zadku,

Pepíno  se leká, vykopává a trefí jUráše do hlavy

jUráš se leká, vykopne, trefí Blbbinku,

Pepíno procválává těsně kolem mne,

za ním klusem jUráš,

kopancem oblblá Blbbinka se chvíli motá na místě, pak prochází,

sahám si vzadu na kalhoty, a dobrý :o), tak zas zítra…