Začalo to počátkem listopadu, cestou od specializované, sem to vzala k velmi praktické…

” Hele, proč já vlastně nemám nějaký částečný invalidní důchod, když sem teda jako nemocná ?!” zeptala sem se vlastně jen tak cvičně, protože sem byla celá  nějaká rozhozená.

Neposlala mě do háje, ale na SSZ, a ta mě pak poslala k specializované a znovu k praktické.

A pak jsem dostala dopis, že se mám 8.12., tedy dnes, dostavit na PSSZ v 9.30, do kanceláře č. 4, za účelem posouzení mé žádosti.

“Nechoď tam vůbec, zavolej, že ti není dobře, hlavně tam nechoď,  nebo ti nic nedaj!” radili mi různí, už uznaní důchodci, ale já nedbala a šla!

” Dobrý den, posaďte se, já jsem doktor Baltazar a toto je moje asistentka slečna Balzámová. Vy jste zde proto, abych posoudil vámi podanou žádost o přiznání invalidního důchodu I., II, nebo III. stupně.

Nyní vám předložím dvě stránky textu, s nimž se seznámíte a případný souhlas s obsahem vyjádříte podpisem na těchto stránkách!´

Kouříte?” řekl doktor Baltazar

“Momentálně ne.” řekla jsem já, a byla to pravda, nebyl tam totiž popelník.

Slečna asistentka Balzámová přede mne položila avizované stránky a doktor Baltazar, zatím co jsem četla, pravil

” Rozhodl jsem, uznat vás invalidní III.,  tedy nejvyšším stupněm, podrobnosti se dočtete v textu!”

“Cože????” vyjekla sem já.

Z obsahu dvou stran sem se dozvěděla, že moje schopnost vykonávat jakoukoliv fyzickou činnost je omezena o 70%, což je odvozeno od schopnosti mého organismu odolávat fyzické a zejména psychické zátěži.

” Nashledanou za rok!” vyzval mne doktor Baltazar k odchodu, a já podepsala a šla.

Teoreticky jsem tedy plně invalidní od 19.11.2010, v praxi to znamená milí přátelé, že pokud mne budete chtít nasrat, stačí vám k tomu od tohoto data, pouhých 30% vašeho běžného úsilí :o)