I ta zvířátka je potřeba sem tam malinko “potýrat”! :o)

Je pravda, že kočk Ňuninka je malinko rozmazlený spratek :o), a krom toho je navíc ještě couravý! Sem tam si zaleze ke koním do sena a hodiny tam číhá na myši, nebo jde prostě někam na diskošku a nechá mě volat, volat, volat, a nic:o(.

Do předloňského léta Filip říkával ” Nehledej ho furt, on příjde!”, jenže, pak jsme takhle nehledali Pepíčka a nechali ho ležet postřeleného u plotu…

Zkrátka a dobře, kočk se semtam někde zapomene, já pak musím nechat i v mrazech otevřené okno, spím na jedno oko, a k druhé hodině ranní ho už chodím hledat po areálu s baterkou. Ano, blázen!

Včera Ňuninka odešel courat sotva sem přijela od Vltavy, kolem 17té, nepřišel se ale podívat ani v osm, ani v deset, doma nebyl o půlnoci, ba ani ve dvě, to sem šla prohlídnout zahradu. Nepřišel ani ve čtyři, to jsem s baterkou prolezla koňské a ovčí ohrady, no a pak už sem nemohla usnout, protože pátá ranní a kočk nikde znamená jediné ” něco se stalo”!

A tak sem začala přemýšlet, kdo kdy odcházel, odjížděl a v půl šesté mě konečně napadlo se znovu oblíct a jít se podívat za roh do Adamova domečku, kam dáváme v zimě sedla, jestli ho tam Iveta nebo Jana nezavřely.

Byl tam, seděl na 3.5 metru vysoké nástavbě koupelny a patrového spaní a strašlivě naříkal:o(, museli jsme použít malinko logistiky, abych ho dostala dolů bezpečně, zřejmě tudy, kudy se tam dostal.

Čekala sem, že vystřelí ven jak z děla a půjde si po 12ti hodinách vězení trochu užívat svobody, ale kdepak, šel semnou domů jak pes a celou cestu naříkal, nebo nadával? A tak to bylo dneska celý den, a po večerním couru přišel v půl desáté a zalezl si do bezpečí křesla v kočičí sekci.

Jsem zvědavá, jak dlouho mu ta opatrnost vydrží:o)

No a neříkejte něčemu tak malinkému, drobounkému, 9ti kilovému, Ňuninka:o)