svoje i ty cizí, protože příležitost dostat, nebo darovat dárek je fajn:o)

Vlastně mám ráda i takové ty všeobecné svátky, jako je Svátek matek, Svatý Valentýn, nakonec ani MDŽ není tak úplně k zahození, vždyť ukažte mi ženu, která by nerada dostala kytky, já takovou neznám, no možná snad nějaká podivná feministka:o).

Mnoho lidí ty všeobecné svátky fakuje, říkají, že jsou komunistické, nebo komerční, ale myslím, neznám jediného zamilovaného člověka, kterému by vadil 14. únor:o), vlastně ani nevím, jestli ho bojkotují nezamilovaní, lakomci, nebo zabedněnci.

Pak tu máme svátky osobní. Tak ty taky neslaví velká spousta lidí, ale na druhé straně, velká spousta lidí je slaví, a teď, kde je nejaká zlatá střední cesta?

Například já mám svátek 4. května, a to ještě z dob, kdy žádná Monika v kalendáří nebyla, protože jak řekli mé mámě před desítkami let v porodnici ” Monika? To je něco jako Bohoušek nebo Dněprostroj!”, prostě Monika v kalendáři nebyla a tak měly Moniky svátek podle kalendáře křesťanského, 4. května na Květoslava, tedy Svatou Moniku.

4. května mi k svátku přával můj tatínek, časem se to zase naučila i máma, která mi přeje 4. a pak i podle kalendáře. 4. května se už naučil mi přát i Filip:o), ovšem vůbec mi nevadí ani mnohočetná skupina, která o 4. květnu ani Svaté Monice nic neví a pamatuje si termín mého svátku, nebo jim to pípne v telefonu:o), vůbec mi nevadí ani četná skupina těch, kteří uvidí ve svém vyledávači v konkrétním dni mé jméno a vzpomenou si, že mám svátek:o). Každá příležitost svátku dobrá:o), mně třeba iritují Petři a Marie, kteří, když jim člověk popřeje, řeknou ” Ale já mám svátek…..”, někdy, vrr:o)

Co mě teda vlastně štve?

Štvou mě lidi, kteří semnou budou diskutovat do úmoru o tom, že 4. května¨mi přát k svátku nebudou, protože mám svátek jindy, ale, jindy si na to nevzpomenou…., ale vlastně i to se dá pochopit, normální člověk si přece pamatuje data narozenin a svátků svých blízkých a přátel a ne kdejakého kočebráka.

Děkuju:o)